Edita (41): Nikdy jsem nechtěla děti, a proto jsem prý divná. Proč to nikdo nechápe?

Jakmile dnes žena nemá dítě, je svým okolím považována za divnou. Neplodnost by mohla být polehčující okolností, ale nikoho nenapadne, že žena třeba dítě vůbec nechce. Jsem přesně typ takové ženy, a přesto si přijdu zcela normální.

Mohlo by Vás zajímat:

Renata (33): Na rozdíl od přítele já už třetí dítě nechci. A nevím, jak z toho ven

Neplánuji děti

O tom, že nechci v dospělosti dítě jsem byla přesvědčená už v pubertě. Jenže mě nikdo nebral vážně. Jakmile jsem dostala na starost hlídání svého malého bratrance, zmocnila se mě úzkost. Nepřišel mi ani roztomilý, ani voňavý. Pamatuji si, jak mi teta říká: „Drž ho pořádně, takhle ti spadne." „Tak víš co, drž si ho sama. Mě je stejně odporný," řekla jsem a sklidila kritiku.

Nejde ani o to, že bych byla sobec, který se chce věnovat jen sobě. Já se na to prostě nikdy necítila. Po vysoké škole jsem se upíchla do jedné advokátní kanceláře, kde jsem měla slibnou budoucnost. Tam jsem narazila na Bořka. Hodně jsme cestovali, poznávali různé kouty světa. Netajila jsem mu, že nechci děti.

Po čtyřech letech ale začal mluvit o svatbě a dětech. „Za muže si tě klidně vezmu, ale s dětmi to vidím bledě," odpověděla jsem mu na žádost o ruku. „Vážně tě nepřemluvím? Uvidíš, že až se to malé drobátko narodí, že změníš názor," zkoušel to na mě. „Já děti nikdy nechtěla a nechci je ani teď. Není to o tobě, ale o mě," řekla jsem a místo svatby se konal rozchod.

Mohlo by Vás zajímat:

Simona (42): Mladší partner touží po dítěti. Já už ale další nechci, takže o něj asi přijdu

Rodina to nechápe

Nejhůř to nesla moje mamka. Pořád snila o tom, jak bude mít plný dům vnoučat. Můj bratr děti sice plánoval, ale zase neměl stálou partnerku. Proto se matka rozhodla, že si děti vybrečí u mě. „Mami, já děti nikdy mít nebudu. Nezmění se to za rok, ani za pět let," musela jsem jí dokola opakovat. V práci si mysleli, že jsem neplodná, a proto jako jediná nemám potomky.

Táhlo mi na sedmatřicet a mamka se mě snažila z posledních sil přemluvit, abych svoje stanovisko přehodnotila. „Žena má v životě jeden hlavní úkol. Nechat zde po sobě nějaký odkaz. Mysli na stáří. To budeš jako sama?" opakovala neustále a už s tím byla vážně otravná.

Z bandy kamarádek z dob studií jsem byla vážně jediná bezdětná. Nejbližší kamarádkou mi byla Bára. „Řekneš mi, proč nemáš děti? Můžeš mi věřit, nechám si to pro sebe," tahala ze mě nějaké tajemství. „Baruš, já je prostě nechci. Je to tak těžké pochopit? Mateřské pudy tvrdě spí. Nechci nést zodpovědnost za něčí život."

Mohlo by Vás zajímat:

Sandra (35): Nejsem jako moje kamarádky. Nechci mít dítě a ony mě kvůli tomu pomlouvají

Pro matku jsem zklamání

Matka hodila flintu do žita, když jsem se dala dohromady s o dvacet let starším mužem. Ten už nemohl mít děti pro svůj vysoký věk. Navíc měl z předchozího vztahu dvě dospělé dcery. Ze začátku mi ani on nevěřil, že nechci děti. „Dobře si náš vztah rozmysli. Pokud si za dva roky vzpomeneš, že chceš děti, už bude pozdě."

Dlouho jsem ho musela přesvědčovat, že o potomky skutečně nestojím. Vztah s mojí rodinou ochladl. Mamka mě bere jako svoje životní zklamání. Neporodím jí vnoučata, a ještě žiju se staříkem, jak ráda Richardovi říká. Jenže právě s ním jsem šťastná. Neptá se mě na děti, nepřemlouvá mě k založení rodiny. Cestujeme, užíváme si života. To je to, co mě naplňuje. Ne plné pleny a probdělé noci. Dokáže už konečně okolí pochopit, že takhle jsem vážně spokojená?

Mohlo by Vás zajímat:

Vanda (22): Mám strašný strach. Kvůli nemoci, která mi zabíjí mámu, nechci mít děti

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.