Emílie (26): Řečem o bábě, která straší v lese, jsem se smála. Dokud jsem na ni nenarazila

Už to bude nějaký ten pátek, co se mi stalo něco velmi děsivého. Byla jsem zrovna u babičky na chalupě v Podyjí. Dům se nachází na samotě, kde člověk najde klid a upustí páru. Já tam nejraději chodím do lesů, protože patří k těm nejkrásnějším, co znám.

Mohlo by Vás zajímat:

Radana (27): V lese mě pronásledoval neznámý tvor. Věřím, že kdybych neutekla, jsem dnes mrtvá

Pes se mi zaběhl do temného lesa

Ten rok jsem k babičce nejela v létě, ale v zimě. Nikdy jsem místní krajinu neviděla zasněženou. Bylo to jako z Ladovy pohádky. Sníh zdobil střechy starých domů, stejně jako stromy v lese. Byl to vážně úchvatný pohled. Babiččin pes Bob mě ten den hrozně otravoval, pořád mě tahal ven a já se nakonec nechala přemluvit.

U baráku jsem ho měla ještě na vodítku, ale sotva jsme vešli do lesa, pustila jsem ho. Bob se vesele rozběhl a radostně skákal ve sněhu. V jednom okamžiku se mi ztratil z dohledu. ,,Bobe, k noze! Kde jsi, ty potvoro?“ volala jsem na něj. Pes se ale neukázal. Vydala jsem se tedy směrem, kterým jsem ho viděla naposledy.

Přeběhla jsem zasněžené pole a stopy mě dále vedly do protějšího lesa, o kterém se říká, že v něm čert kdysi zabil starou ženu kvůli penězům. I když je to jen pověra, zrovna v tu chvíli jsem si na ni vzpomněla. Do toho lesa se mi vůbec nechtělo, ale na výběr jsem neměla.

Mohlo by Vás zajímat:

Jindřich (60): Před lety jsme s Mikulášovou družinou procházeli lesem. Stalo se tam něco moc zvláštního

Spatřila jsem před sebou zvláštní postavu

Když jsem stála na jeho kraji, dostala jsem strach. Byl temný a strašidelný. ,,Bobe, ke mně!“ zvolala jsem a doufala, že se vynoří, abych za ním nemusela. Pomalu jsem našlapovala a pořád se rozhlížela kolem. Zašla jsem hlouběji do lesa, což mi nedělalo vůbec dobře.

Poté jsem zahledla velký kámen a vzápětí ucítila za zády něčí přítomnost. Došla jsem ke kameni a zastavila se. Najednou jsem zaslechla lidské hlasy. Něco si šeptaly, ale já jim nerozuměla. Několikrát jsem kámen obešla a dál volala na psa. Pak jsem spatřila tu postavu.

Podle všeho se jednalo o starou paní. Důkladně jsem si ji prohlížela, než mi došlo, že to je ta žena z pověsti. Lomila na mě rukama a já se málem počůrala strachy. Přibližovala se ke mně podivnou chůzí. Měla v ruce hůl a myslím, že se ji nebála použít. Strach mě zcela paralyzoval.

Mohlo by Vás zajímat:

Vilma (53): Dcera mi celý život tvrdila, že ji někdo navštěvuje v pokoji. Dodnes lituji, že jsem jí nevěřila

Unikla jsem jí jen o vlásek

,,Je to jen pověra. Máš halucinace, žádná bába tu není,“ opakovala jsem si narychlo vymyšlenou mantru. Ustoupila jsem od kamene, když vtom přiběhl Bob. Začal na bábu štěkat a vrčet. Bylo jasné, že se ji snaží zahnat. Na nic jsem nečekala, zavolala na něj a společně jsme utíkali z lesa. Na jeho kraji jsem se intuitivně otočila, zda je nám bába v patách.

Ta ale jen stála v lese a něco volala. Úprkem jsem běžela domů. Hned jsem to celé vyprávěla babičce, která na pověry věří. ,,Ten kámen, cos viděla, je ten, kterým měl čert bábu zabít. Ta od té doby v lese straší. Nikdo z místních tam nechodí. A když už tam někdo musí, buď nepřežije, nebo má doživotní trauma. Už tam nikdy nechoď!“ vynadala mi. Ač nerada, budu muset přiznat, že na pověry už také věřím.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Karel (33): Vzal jsem dceru do lesa a děsil ji, že pokud nepůjde, vezmou si ji čerti. V lese jsme potkali něco, co vylekalo i mě

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.