Erika (28): Noční hra na flétnu pomohla mé kamarádce smířit se se smrtí postižené dcery

Kamarádce Lindě (30) před časem zemřela postižená dcera Maruška. Po dlouhé době jsem k ní zavítala na návštěvu a zcela neplánovaně tam přespala. Když jsem celou noc slyšela hru na flétnu, hned mě napadlo, co za tím ve skutečnosti vězí.

Mohlo by Vás zajímat:

Judita (25): Tátův oblíbený hrníček se v noci rozpadl vejpůl. Věřím, že to byl jeho pozdrav z onoho světa

Kamarádčina postižená dcera ráda hrála na flétnu

Přesné postižení malé Marušky jsem neznala do detailů. Jen vím, že neměla naději na dlouhý a plnohodnotný život. Občas jsem se s ní viděla, ale Linda k sobě lidi moc nepouštěla. Nestála o lítostné pohledy na její postiženou dceru. Patřila jsem k té hrstce lidí, které k sobě čas od času pustila.

I přesto, že na tom Mája nebyla dobře, měla jeden krásný koníček. Ráda foukala do flétny. Málokdy to znělo jako nějaká melodie. Jen u toho byla velmi šťastná. Říkaly to její oči. Byla v nich čistá radost. Linda vždycky seděla a pozorovala dceru, jak se snaží něco zahrát.

Když mi to vyprávěla, chtělo se mi brečet. „Víš, jaké to je, dívat se na vlastní dítě, které umírá a přesto je šťastné?" položila řečnickou otázku. Nikdy jsem si neuměla představit, co ty dvě zažívají. Jaké to je dívat se do očí dítěte, které se nemusí druhý den probudit. Linda se snažila, aby to málo, co mohla Maruška prožít, prožila s radostí.

Mohlo by Vás zajímat:

Leo (19): S kamarády jsme chtěli v noci postrašit holky, nakonec jsme měli nahnáno také

Kamarádka se po smrti dcery zcela uzavřela

Před rokem nás Maruška navždy opustila. Bylo velmi těžké se s Lindou spojit. Nikoho k sobě nepustila, všech se stranila. Tušila jsem, že potřebuje čas, aby v sobě našla klid a smíření. Když se jednoho dne ozvala a pozvala mě k sobě, uvítala jsem to. Zajímalo mě, jak se má. Kupodivu vypadala lépe, než jsem očekávala. Byla upravená a v dobré náladě.

Strávily jsme spolu krásné odpoledne, pak mi nabídla, abych u ní přespala. Neměla jsem nic jiného na práci, takže jsem nabídku přijala. Jediné, co mi trochu nesedělo, bylo to, že se ani slovem nezmínila o Marušce. Sama jsem se nechtěla vyptávat, takže jsem to respektovala. Hlavou mi to ale vrtalo víc než dost.

Ulehly jsme kolem jedenácté večer. Linda mi popřála klidnou noc a zaplula k sobě do ložnice. Usnula jsem sotva na dvě hodiny. Vzbudil mě jakýsi pískot. Zaposlouchala jsem se a po chvíli jsem poznala, že se jedná o zvuky flétny. V tu chvíli mě ospalost přešla, sedla jsem si na postel a poslouchala melodii.

Mohlo by Vás zajímat:

Zdena (60): Synové mi nevěřili, že v noci nezpívám já. Vypadá to, že máme v bytě ducha

Maruška hraje dál i po své smrti

Hned jsem poznala, že zvuky jsou velmi podobné tomu, jak kdysi hrávala malá Maruška. Melodie se bytem linula až do ranních hodin. Svým způsobem to bylo děsivé a uklidňující zároveň. Když jsme ráno s Lindou seděly u stolu, neměla jsem slov. Ona naše ticho rozbila. Položila mi otázku, kterou jsem nečekala.

„Slyšela jsi to v noci?" začala opatrně. Když jsem se podívala do jejích očích, hned jsem věděla, co tím myslí. „To hraje Maruška?" zeptala jsem se bez ostychu. „Ano, myslím si, že je to ona..." rozplakala se. „Neplač. Vždyť je to krásné, že je pořád s tebou, nemyslíš?" řekla jsem konejšivě a pohladila ji. „Já si myslela, že jsem blázen. Proto jsem se s nikým nechtěla vidět. Ale jestli to slyšíš i ty, jsem klidnější," odvětila. Zůstala jsem ještě jednu noc. Spaly jsme s Lindou vedle sebe a zasněně poslouchaly, jak nám Maruška hraje.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Zoja (28): Dceřina postýlka se v noci začala sama hýbat, to přišla na návštěvu zesnulá babička

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.