Ester byla přesvědčená o tom, že se díky úspěšnému partnerovi Jindrovi nemusí obávat o budoucnost. Proto v klidu otěhotněla. Jenže za pár měsíců se ukázalo, že jeho podnikání skončilo krachem. A do nové práce se moc nehrne. Ester musí vedle péče o syna po nocích pracovat, aby rodinu uživila.
Když jsem po vysoké škole začala pracovat, nijak závratně jsem na tom nebyla. Nástupní mzda byla malá a mohla jsem si sotva dovolit garsonku. V té době jsem potkala o deset let staršího Jindru (37), který už měl kariéru rozběhnutou a byl na tom o dost lépe. Brzy jsme začali bydlet spolu a velkou část nájmu platil on. Byla jsem pyšná na něj a jeho úspěchy. A také jsem se cítila v bezpečí, že se mám o koho opřít. To se však mělo změnit.
Manželova firma zkrachovala
Za dva roky už jsem byla na manažerské pozici a dařilo se mi skvěle. Každý měsíc mi zbývalo tolik peněz, že jsem si mohla uspořit, koupit si něco hezkého a ještě čas od času někam vycestovat. Ačkoliv Jindra byl v té době už úspěšným podnikatelem, nikdy jsem si mu o peníze neříkala. A nedej bože ve chvíli, kdy jsem toužila třeba po drahé kabelce. Ačkoliv on by si ji mohl dovolit, já jsem si každý měsíc odkládala peníze a šetřila na ni třeba rok.
Když jsme se rozhodli, že už je čas na dítě, měla jsem pocit, že pro něj nemůžu ulovit lepšího tátu. Jindra byl slušný, vzdělaný a v práci se mu dařilo. Naivně jsem předpokládala, že budeme dobře zabezpečeni. Otěhotněla jsem rychle, ale někdy ve třetím měsíci se Jindra přiznal, že mu firma krachuje a nemá skoro nic. Byla jsem v šoku.
Myslela jsem, že to zvládneme
Rychle jsem začala situaci řešit a vymyslela plán. Měla jsem naspořeno asi sto tisíc, z toho chvíli můžeme brát. Prodáme jedno auto, to také nějakou korunu hodí. Jindra si mezitím najde práci a všechno bude zase v pořádku. Ale někdo mi do toho hodil vidle, sám pan bývalý úspěšný podnikatel.
Pár týdnů se jen tak poflakoval a nic intenzivně nehledal. Brala jsem to tak, že přeci jen potřebuje odpočinek a vzpamatovat se, že najednou ztroskotalo něco, co mu dlouho fungovalo. Když už to ale byly tři měsíce, začala jsem se bát o naši budoucnost. Po mém naléhání si našel místo dělníka ve fabrice. Práce to byla slušná, ale byli jsme finančně úplně jinde.
Vyčerpala jsem veškeré úspory
Věci pro našeho syna jsem nakupovala z posledních úspor, nepřidal i ani korunu. A tam možná vzniklo jeho přesvědčení, že se vždy postarám. Když se Albert narodil, neměli jsme nic a nezbývalo ani na jídlo. Začala jsem dělat po nocích. Bert byl spavé miminko. Místo toho, abych odpočívala s ním a plně si užívala mateřství, každou volnou chvíli jsem zapínala počítač a hledala vhodné inzeráty. Občas se zadařilo, občas ne.
Jenže to přetrvává doteď. Jindra nic nekoupí a já musím honit každou korunu. Říká, že zkrátka nemá. A žádnou lepší práci nehledá. Jsem už zoufalá a nevím, jak mu mám vysvětlit, že to všechno nezvládám. Pro malého musím vše koupit sama. Ztratila jsem mléko, takže nemůžu kojit a musím kupovat umělé. Někdy přemýšlím, že od Jindry odejdu a začnu znova někde jinde...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.