Vítězslava je na mateřské a pro svého manžela Radka dělá snad úplně všechno. Stará se o celý dům, dokonce i o jeho otce. Očekává vděk a pokoru. Toho se ale od Radka nedočká. Ten si umí jen stěžovat a nadávat. Vítězslava si přijde opuštěná a nemilovaná.
Troufám si říct, že můj manžel se doma má víc než skvěle. Nejenom že nic nemusí, ale ještě mu podstrojuji jako královi. A jemu je to pořád málo. Nikdy mě za nic nepochválí. Už takhle nemůžu dál.
Manžel se má doma jako král
Jsem sice na mateřské dovolené, ale ani tak si nemyslím, že jsem povinna dělat úplně všechno. Zkusím vám ve stručnosti popsat, co dělám pro manžela Radka (38). Má ode mě každý den připravenou snídani, oběd i večeři. Nikdy neodejde do práce s prázdnou. Zatímco on je v práci, já stihnu uklidit celý dům.
Vyžaduje totiž, abych každý den vytřela a vyluxovala obě patra. Co se týče zahrady, tu sekám také jenom já. Když se vrátí z práce, už mu na stole stojí teplá káva. Povětšinou musí být upečena i nějaká sladká tečka. Málokdy se zeptá, jak jsme se s Pavlíkem (2) měli a co jsme dělali. Dá si hodinového šlofíka a já musím dál kmitat.
Vždycky si něco vymyslí. Třeba převozit dřevo do dřevníku. Nebo umýt čmouhu na okně, kterou zrovna spatřil. Jakmile bych si měla na chvíli sednout a nedej bože relaxovat, už mi zadává úkoly. Nikdy jsem se neohradila. Jen jsem poslušně poslechla a splnila všechno, čím mě zaúkoloval.
Nikdy mi za nic nepoděkuje
Má tatínka v domově důchodců. Po mě se chce, abych za ním třikrát týdně jezdila a rozptýlila ho. Většinou ho vezmu na dvě hodiny do parku. Táhnu se s těžkým vozíkem a Pavlík kolem nás jezdí na motorce. Když už nemůže, beru ho na záda a motorku pod rameno. Tchánovi také vozím doma upečené dobrůtky, čtu mu a stříhám nehty.
Radek jede za tátou tak jednou do měsíce a nezdrží se déle jak půl hodiny. Ani za to, co pro jeho taťku dělám, jsem nikdy neslyšela obyčejné díky. Radek už to bere jako samozřejmost. Když to nesplním, tak mi nadává do líných mrch.
Já si nedávno uvědomila, jak moc se cítím sama. Že od první chvíle, kdy ráno vstanu, jedu v kolečku povinností. Znáte to. Jsou dny, kdy jste sama unavená a nic se vám nechce. Já ale nemám na výběr. Jakmile věci nešlapou tak, jak nám je Radek namaloval, je zle.
Moc bych si přála, aby mě měl manžel rád
Řve na mě, nadává mi a vydírá penězi. Moc často se to neděje, protože se snažím všechno plnit na 101 %. A jak se Radek chová k synovi? Divně. Místo pohlazení nebo přečtení knížky na dobrou noc mu strká drahé věci. Jako kdyby to ten kluk dokázal ocenit. Nedávno mu koupil k narozeninám velmi drahé autíčko.
Někdy si říkám, jestli nás má Radek vůbec rád. Je tak chladný. Někdy bych chtěla odejít a najít si někoho, kdo mě bude mít rád. Kdo na mě nebude řvát, protože mu ve skříni chybí ponožky. Nevím, kdy se tak změnil. Možná takový byl vždycky a já si toho nevšimla. Nechci rozbíjet rodinu, ale ani nechci žít jako otrok. Mohu jen doufat a modlit se v lepší zítřky.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.