Eva už má plné zuby svého manžela. Ten totiž místo toho, aby se věnoval jí a dětem, nachází zálibu jen v hraní her, a to pořád a všude. Co se u nich doma děje?
Myslím si, že by se měl jít můj manžel léčit. Nejdřív jsem si jeho závislosti tolik nevšímala, pozorovala jsem to většinou večer, kdy ležel na gauči a hrál nějakou hru na mobilu.
Nedělal nic jiného
Vždy to odůvodňoval tím, že měl náročný den a potřebuje vypnout. Nějakou dobu jsem to tolerovala, jenže Vláďa potom koupil playstation a trávil u toho veškerý volný čas. Dokonce začal domů chodit dřív. To bylo samé, že má moc práce, ale jak měl playstation, tak domů spěchal.
Nic jiného ho nezajímá
Několikrát se stalo, že ani nepozdravil děti. Prostě přišel, natáhl si tepláky a plácl sebou na gauč. „Řekl jsi aspoň dětem ahoj?“ rýpla jsem si a on zafuněl, zvedl se a šel za nimi. Za minutku se ovšem vrátil a zapnul si playstation. Vždycky, když mu řeknu, že se mi to nelíbí, je otrávený, že mu nechci dopřát trochu klidu. Že já jsem celý den na nohou, to ho nezajímá. Nejvíc mě to mrzí u dětí, protože se na něj těší.
Říkala jsem si, že nebudu doma dělat dusno, a volám děti do obýváku, aby spolu byli alespoň v jedné místnosti. Bohužel Vláďa hraje i o víkendech, a to už se nelíbí ani dětem. Pavlík (9) s Honzíkem (7) si s ním chtějí hrát, já chci jít třeba do přírody, ale s ním to ani nehne.
Pohrozila jsem mu, že playstation vyhodím, jestli je bude zanedbávat. „Se mnou se klidně nebav, ale zajímej se sakra o kluky!“ rozčílila jsem se.
Mám o něj a naše manželství strach
Chvíli sekal dobrotu, pak jsem si všimla, že chodí často na záchod, kde hraje aspoň něco na mobilu. Z práce začal zase chodit později, protože jsem mu dovolila hrát na playstationu jen občas, takže je mi jasné, co po práci dělá.
A co dělá, když jdu večer spát? Když uklidím celou domácnost a dopotácím se do ložnice, pokaždé ho najdu, jak leží na břiše na posteli, před sebou má notebook, na uších sluchátka a hraje nějaký auta. Je to k vzteku. Už ani nemám náladu si povídat nebo se milovat, jsem tak otrávená, že by mi to nešlo. Každý večer mu říkám, aby to vypnul, že nechci ležet s počítačem u hlavy, a on to vždycky vyřeší tak, že ho dá na noční stolek a zapne si seriál. Kolikrát se v noci vzbudím a počítač pořád svítí, zatímco Vláďa spí.
Marně mu říkám, že se z něj stal závislák. Vždyť on se bez toho neobejde, neumí se zabavit bez her, neumí usnout sám. Je to hrůza.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.