Evelína (32): Úraz hlavy mi změnil život, vidím a slyším mrtvé lidi. Ale to není to nejhorší

Před šesti lety jsem měla vážný úraz, který mě na několik dní dostal do bezvědomí. Když jsem se probrala, zdálo se, že nebudu mít trvalé následky. Během několika měsíců jsem ale začala slyšet hlasy. Dokonce jsem kolikrát viděla lidi, které jsem viděla skutečně jen já. Zdálo se, že jsem regulérní blázen. Až jsem se dostala k osobě, která mi řekla, že jsem svým úrazem otevřela bránu pro jiný svět.

Mohlo by Vás zajímat:

Františka (42): V bezvědomí jsem se setkala s mrtvou tchyní. Řekla mi větu, kterou nikdy nezapomenu

Úraz hlavy mi změnil život

Byli jsme tehdy s přáteli lézt po Alpách. Já jsem nešťastně upadla a kutálela se jako brambora. Můj pád zastavil až kámen, o který jsem narazila hlavou. Pak si vybavuji jen nemocnici, bílé pláště a strach, že umřu. Byla jsem patnáct dní v bezvědomí. Když jsem se probrala, všichni to považovali za zázrak. Všechna vyšetření navíc prokázala, že nebudu mít žádné trvalé následky.

Ještě několik měsíců po úrazu mi často třeštila hlava. Brala jsem na to nějaké léky a když odeznělo i to, mohla jsem normálně fungovat. Pak jsem ale začala slyšet hlasy. Stála jsem ve své kanceláři a slyšela, jak se za mnou baví dvě ženy. Jakmile jsem se otočila, nikdo tam nebyl. Můj stav se zhoršoval. Když jsme s kamarádkou kráčely ulicí, viděla jsem podivné postavy.

Když jsem se kamarádky ptala, zda je také vidí, dívala se na mě jako na blázna. Byli všude. V mém autě, bytě, a co bylo nejhorší, i v mé hlavě. Začala jsem být často unavená a někdy jsem nemohla ani vstát z postele. Rodiče se o mě báli. Musela jsem navštívit několik psychiatrů. Podezření na schizofrenii, což byla nejpravděpodobnější diagnóza, bylo vyloučeno.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (25): Strávila jsem téměř rok v kómatu. Bylo to nejkrásnější období mého života

Otevřela se mi mysl

Nikdo mi nedokázal říct, co se to se mnou děje. Utíkala jsem před neviditelným nebezpečím a okolí mě začalo mít za blázna. Až mi jedna dobrá duše dala kontakt na někoho, kdo se zabýval duchovnem. Ta žena mě vyslechla a já mohla poprvé otevřeně říct, co vidím a slyším. Když mi řekla, že jsem si díky úrazu otevřela mysl pro jiný svět, zprvu jsem nechápala.

„Je to dar, který se můžete naučit ovládat," řekla mi ta záhadná žena. A já dostala naději. Scházím se s ní pravidelně už dlouhých šest let. Učí mě, jak ty zlé duchy vyhánět a neposlouchat je. Začali mi totiž dávat rozkazy, co mám dělat, nebo dokonce komu ublížit.

Dostala jsem to pod kontrolu a jsem schopna zase relativně normálně žít. Jsou ale dny, kdy je to silnější než já. Všichni kolem mě řvou, mluví přes sebe a já mám pocit, že se zblázním. Myslím si, že svého času jsem k tomu neměla daleko. Podle slov té ženy bohužel není cesty zpět. Jakmile se brána jednou otevře, už to tak zůstane.

Mohlo by Vás zajímat:

Dáša (35): Syn se během klinické smrti setkal s babičkou. Nechtěla jsem tomu uvěřit, ale její vzkaz mě přesvědčil

Je to dar, který zatím neumím zcela ovládat

A tak žiji s tím, že i když jsem v prázdné místnosti, slyším hlasy. Vidím pohybující se stíny, nebo dokonce bytosti, které vypadají trochu jinak. Někdy mám vážně strach. Nejvíce ze sebe a z toho, aby mě nakonec přeci jen neovládli a já něco neprovedla.

I když to bude znít šíleně, i vám chci něco říct. Jsou všude. A to, že je nevidíte, neznamená, že nejsou. Někdy je to třeba váš blízký zesnulý. Stojí přímo vedle vás a vy o tom ani nevíte. Rozhodla jsem se, že se tomu nepoddám a budu s tím pracovat. Třeba se mi nakonec podaří stát se médiem a budu moci spojovat lidi se svými blízkými, kteří už nežijí. Zatím je to ale píseň vzdálené budoucnosti.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Oxana (44): Vrátily se mi vidiny z dětství. Nevím, jestli ustojím všechny ty hlasy a postavy v bílém

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.