Evelína během porodu přestala dýchat, cítila, že umírá. V krátkém okamžiku zaslechla hlas, který říkal, že ještě není její čas, a poslal ji zpět na zem. Měsíc byla v kómatu. Když se probrala, měla problém přijmout své narozené dítě. Nakonec se dozvěděla, kdo jí pomohl vrátit se zpátky.
Čekala jsem druhé dítě, takže jsem si myslela, že vím, co mě na porodním sále čeká. Neměla jsem veliké obavy.
Mezi životem a smrtí
Termín porodu mi vycházel na Boží hod, ale nakonec mi praskla voda až na Silvestra. Ten den jsem byla doma sama, takže jsem volala dědovi, aby mě odvezl do porodnice. Se šílenými bolestmi jsem skončila rovnou na sále. Po ruce jsem měla pouze jednu sestřičku.
Za chvíli přišel primář a mně podle jeho chování přišlo, že už slaví konec roku. Možná se mi to jen zdálo, protože jsem se přes bolesti nedokázala soustředit na nic kolem. Každopádně vím, že mi moc nepomáhal. Najednou jsem cítila tlak na hrudi a nemohla jsem vůbec dýchat. Ztratila jsem vědomí. Čekala jsem, že uvidím tunel, o kterém se mluví, když umíráte.
Nic takového jsem neviděla. Nicméně v prostoru, kde se moje mysl ocitla, jsem zaslechla hlasy. „Ještě není její čas, nemůže jít k nám, vraťte ji zpátky.“ Pak jsem jen zaslechla mužský hlas, což byl asi ten primářův. Oči jsem neotevřela. Věděla jsem pouze to, že jsem zpět a žiji. Potom mi řekli, že jsem byla přes měsíc v kómatu.
Vinila jsem syna
Což je vlastně další věc. Zpětně mi říkali, že mi nedávali příliš šancí. Prý je zázrak přírody, že jsem to vůbec přežila. Nejhorší to bylo s mým novorozeným synem. Nedokázala jsem ho velmi dlouho přijmout. To jemu jsem zcela nesmyslně kladla vinu za to, že jsem málem zemřela.
Trpěla jsem depresemi, musela jsem docházet do poradny a brát léky. Byly to nejhorší chvíle mého života. Nedokázala jsem milovat své vlastní dítě, které za nic nemohlo. Mojí kamarádce, která má jako koníček výklad z karet, se to celé nějak nezdálo. Říkala: „To není náhoda, že jsi přežila, věř mi, podíváme se tomu na zoubek.“
Vyložila mi andělské karty. Opakovaně říkaly jednu a tu samou věc. Andělé strážní mi dali tři dary. Jasnozřivost, pomáhat druhým lidem a magii. Moc jsem tomu nerozuměla. Kamarádce jsem prozradila svůj zážitek během kómatu. Zarazil ji onen hlas, který říkal, že ještě není můj čas.
Anděl strážný mě zachránil
„Ty to pořád nechápeš? To tě zpátky seslal tvůj anděl strážný. Jenom díky němu a jeho ochraně jsi stále naživu. Měla bys ho začít více vnímat,“ řekla přísně. Uvědomila jsem si, že to není vlastně poprvé, co jsem přežila svoji vlastní smrt. Jednou jsem jako malá holka na břehu řeky zakopla a spadla do poměrně silného proudu. Už tenkrát rodiče říkali, že jsem to přežila jako zázrakem. Na tom místě už vyhasl nespočet lidských životů.
Nikdy jsem nikomu neřekla, že vlastně od té chvíle slýchávám hlasy, které mě upozorňují na hrozící nebezpečí. Vždy jsem se tím řídila, ale nikomu jsem to neřekla. Teď už to celé do sebe zapadá. Málem jsem na to zapomněla.
Mým největším úkolem po porodu a vyléčených depresích bylo, abych svého syna milovala. Nebylo to lehké, ale nakonec jsem nad tím zvítězila. Pokud víte, že máte svého strážného anděla, hlídejte si ho, nikdy nevíte, kdy ho budete potřebovat.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.