František (45): Nedokážu udržet vztek na uzdě. Pokud se nezměním, přítelkyně mě opustí

Nikdy jsem sám se sebou neměl problém. Je pravda, že mě dokáže vytočit sebemenší prkotina a hned vybuchnu vzteky. Předtím mi to nikdy nevadilo. Bral jsem to jako součást své osobnosti. Teď bych se rád změnil. 

Mohlo by Vás zajímat:

Sabina (25): Když mi umřel nejlepší přítel, řetízek od něj jsem ze vzteku zahodila. Ráno byl pod polštářem

Dokáže mě vytočit prakticky cokoliv 

Stačí opravdu málo, abych byl nepříčetný vzteky. Nefungující mobil, počítač, který najednou vypoví službu, nebo člověk, který se na mě zbytečně tlačí v metru. Jsem horká hlava a trochu cholerik. Naučil jsem se s tím žít. Nikdy by mě nenapadlo, že by to mohl být důvod, proč jsem zatím nenašel žádnou ženskou, která by se mnou byla ochotná zůstat. 

Myslel jsem si, že za mojí samotou musí vězet něco jiného. Současná přítelkyně Lenka (47) mi ale otevřela oči. Řekla mi na rovinu, že jsem na ni až moc výbušný. Od té doby se snažím svoje emoce držet na uzdě. Jenže se mi to moc nedaří.

Mohlo by Vás zajímat:

Dominika (21): Trpěla jsem nevysvětlitelnými záchvaty vzteku a agresivity. Jejich příčina byla vskutku zarážející

V práci se dokážu pořádně naštvat 

Vím, jakou mám pověst v práci. Prý dokážu každého seřvat i za sebemenší chybičku. Není to tak, že by mě bavilo být zlý na své kolegy. Pravdou ale je, že jsou často velmi neschopní a svoji práci neumí udělat pořádně. Rád bych je naučil, aby si dávali záležet na tom, co odevzdávají. 

A když mi během dne někdo odevzdá tu samou věc několikrát špatně, neměl by se divit, že ho za to seřvu. Všechny tyto události, které mě dokáží vytočit do běla, jsem si začal uvědomovat až nedávno. Lenka mi řekla, že jestli budu neustále takto řvát, nechá mě. 

Mohlo by Vás zajímat:

Jan (38): Manželka se bojí naší dcery, dělá vše proto, aby se nevztekala. Už na to nemám sílu

Rád bych se změnil

Všechno to začalo, když jsme spolu chtěli vyrazit na výlet na kolech. Jenže jsme se moc daleko nedostali, po pár metrech jsem píchl a oprava duše mě stála hodně sil. Řval jsem a nadával, ale duše mi z ráfku nešla sundat. Bylo to hrozné. Nakonec jsem se naštval tak, že jsem Lence řekl, že nikam nejedu a zůstaneme doma. 

Lenka na mě celou dobu vyjeveně koukala. Nakonec mi řekla, že bych se svým vztekem měl něco dělat, že s takovým cholerikem chodit nebude. Od té doby se snažím ovládat, ale málokdy to zvládnu. Vztek a zuřivost jsou mojí součástí celý život. Asi je nejvyšší čas naučit se s tím pracovat. 

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jak z dítěte (ne)vychovat umanutého vzteklouna? Jděte na to vysvětlováním a nebojte se trestů

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.