Hana s manželem čekali druhé dítě. Jednoho dne se jejich pes Radar choval velmi divně, a to v dobu, kdy se Haně udělalo zle. Radar dělal všechno pro to, aby si nelehla. Když donesl její kabelku a tahal její bundu po zemi, zbystřila. Co se jim pes snažil naznačit?
Když jsem čekala první dítě, náš pes mě neustále střežil. Jinak se ale choval normálně. U druhého dítěte to bylo jinak.
Nervózní pes
Náš šestiletý labrador Radar je nejúžasnější pes, kterého znám. Když jsem čekala Báru, velmi si mě hlídal. Ležel mi neustále u nohou. Tušili jsme, čím je to způsobené. Cítil, že jsem zranitelná a vžil se do role ochranáře. U druhého dítěte to bylo trochu jiné. Velmi často býval neklidný.
Chodila jsem na pravidelná vyšetření, vždy bylo všechno v pořádku. Zhruba na konci sedmého měsíce se mi udělalo trochu špatně. Šla jsem si lehnout, to totiž vždycky zabralo. Radar mě ale nenechal. Čumákem šťouchal do břicha a svým chováním mě vybízel k tomu, abych neležela.
Manžel Tomáš si myslel, že se zbláznil. Než abychom se zaměřili na to, co se nám snaží říct, tak jsme ho zaháněli na místo. Konkrétně ten večer, kdy mi nebylo nejlíp, byl jak šílený. Snažil se ke mně neustále dostat. Byl velmi chytrý a svého času i vycvičený na to, aby nosil věci.
Snažil se nám něco sdělit
Když mi do ložnice dotáhl moji kabelku, nechápala jsem to. Jen jsem ho pohladila a snažila se usnout. Nedal se ale odbýt. Za chvíli se v kabelce začal hrabat tak, jako kdyby tam byla myš. Podařilo se mu vytáhnout moji těhotenskou kartu. Tomáš už zuřil, ale já jsem zbystřila.
Radar běžel do chodby a z věšáku shodil moji bundu. „Co nám ten pes říká?“ ptala jsem se Tomáše. „Máme asi někam jet, ale kam?“ řekl Tomáš. V tu chvíli Radar zaštěkal. Myslím, že to měl být souhlas. Mně se udělalo ještě hůř. Manžel řekl: „Pojedeme raději do porodnice.“ Radar zaštěkal a vypadalo to, že opět souhlasí.
Pes zachránil naše dítě
Nakonec manžel zavelel, že se mu to nelíbí. Tak jsme jeli do porodnice. Nikdo se moc neptal, manžel jen řekl, že začínám osmý měsíc a je mi zle. Vzali mě na monitor, kde se ukázalo, že došlo k přerušení pupeční šňůry. Miminko tím pádem nebylo vyživováno a byl to veliký problém.
Nakonec se rozhodli, že provedou akutní císařský řez, protože šlo o život. Museli jsme téměř dva měsíce strávit v porodnici. Narodil se nám syn, který měl nižší porodní váhu, než je zvykem. Doktor se mě sám ptal, jak jsem poznala, že je něco špatně. Řekla jsem pravdu: „Víte, náš pes se začal chovat velmi divně.“
Čekala jsem výsměch, ale doktor mi povyprávěl jiný příběh o tom, jak nejeden pes zachránil lidský život. Dodal ještě: „Myslím si, že zvířata všeobecně mají jistou intuici na blížící se nebezpečí. Doma ho pořádně pochvalte, nebýt jeho, tak nevím, co by se stalo.“ Všechno dobře dopadlo. Jakmile se teď Radar chová nestandardně, zbystříme. Budu mu vděčná po celý život.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.