Jakub (36): Lidé se mi smáli, protože se zajímám o esoteriku. Ale zachránil jsem tím matce život

Od mala jsem byl spíš introvert, který svět vnímal trochu jinak. Zatímco děti v mém věku lítaly venku, já seděl vždy s nějakou zajímavou knihou, ať už o duchovnu nebo esoterických tématech a nadpřirozených jevech. Kdo to o mně věděl, tak se smál a naznačoval, že jsem mimo.

Mohlo by Vás zajímat:

Zdeňka (24): Po smrti babičky jsme se pokusili vyvolat jejího ducha. Od té doby se v domě dějí zvláštní věci

Snažil jsem se cestovat bez fyzického těla

Na základní škole jsem se dozvěděl o něčem, co neslo název astrální cestování, to upoutalo moji pozornost a začal jsem intenzivně cvičit svoji mysl, abych dosáhl projekce, což znamená, že tělo spí a mysl je vzhůru. Laicky řečeno. Nepodařilo se to ze dne na den, musel jsem si na to najít hodně času, uklidnit svoji mysl, hodně meditovat a až po několika měsících se mi povedla první projekce. Tělo spalo a já se nad ním vznášel, viděl jsem věci v pokoji, mohl jsem ho zkoumat z pohledu mysli. Abych mohl pokoj opustit, to chtělo ještě hodně cvičení, ale totálně mě to pohltilo a já se tomu zcela odevzdal. Vše jsem tomu přizpůsobil, stravu, spaní, péče o sebe samotného. Dokonce jsem si na efektivnější učení našel učitele. Posunul mě dál, že jsem skoro po půl roce svého cvičení dokázal opustit i místnost a začít cestovat i mimo svůj domov, chtěl jsem víc, ideálně cestovat v čase, ale to je jiná kapitola. Matka pochopila, že jsem tak naplněný, a ať si myslela cokoliv, neřekla nikdy nic.

Mohlo by Vás zajímat:

Lída (42): V naší ulici chodí zvláštní žena. Netušíme, co chce

Zachránil jsem matce život, přitom jsem doma spal

Matka bydlela ve vedlejší vesnici a někdy jsem dělal to, že když spala a mně se projekce podařila, byl jsem ji zkontrolovat, jen jsem se na ni díval. Nedělal jsem to často, jen nárazově. V reálném světě jsme měli zrovna takové období, že jsme se skoro tři týdny neviděli. Tak jsem ji chtěl vidět, ale pomocí projekce. Když se mi podařilo dorazit k ní domů, viděl jsem ji ležet na zemi, v nepřirozené poloze, zdálo se, že se vůbec nehýbe, nedýchá, ale to už se moje mysl nebo vědomí vracelo zpět k mému fyzickému tělu. Hned jsem se probudil a volal matce sanitku, která dorazila skutečně velmi rychle. Matka měla infarkt, když se prudce zvedla ze židle. Okamžitě jsem jel za ní do nemocnice a doktor mi sdělil, že to bylo za pět minut dvanáct, kdybych jí nezavolal pomoc, zemřela by.

Mohlo by Vás zajímat:

Olga (46): Byla jsem přesvědčena, že umírám. Nemohla za to nemoc, ale můj manžel

Když se matka zotavila, ptala se mě, jak to celé bylo. Vyprávěl jsem jí to a i když se zdálo, že to moc nechápe, poděkovala mi. Zachránil jsem matce život a hlídám ji tak dodnes.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.