Hana má drůbež v oblibě, a to nejen kvůli vejcím a masu. Ráda slepice pozoruje a krmí je z ruky. Do svého chovu si proto pořídila i pěkného, robustního kohouta, jenž jí však postupem času přiváděl k údivu. Jeho občasné bizarní chování totiž pokaždé věštilo nešťastnou událost v rodině.
Bydlím s manželem na vesnici v malém domku se zahradou, kde jsem donedávna chovala sedm slepic. Není nad čerstvá domácí vajíčka! Ta jsou pochopitelně velkým benefitem, ale měla jsem zároveň moc ráda i slepice jako takové. Dávala jsem jim směs obilí a semínek, kterou mi častokrát sezobávaly přímo z dlaně, a já byla blahem bez sebe. Prostě moje poupátka a lásky stejně jako kohoutek Igor. Tento pestrobarevný statný pták plnil roli ochránce mých sedmi holek.
Kohout tušil velké trable
Zpočátku bylo vše v nejlepším pořádku, jenže postupem času se začal Igor chovat divně. Vše vyvrcholilo jednoho teplého letního večera. Vystoupal na hromadu kamení, kterou jsem měla na zahradě, což předtím nikdy neudělal. Chvíli se tam rozhlížel, pak sešel dolů a zalezl do koše na prádlo, kde usnul.
Nechápala jsem a šla raději spát. V noci mě z ničeho nic vzbudil telefon. „Jarko, tátu odvezli do nemocnice!“ vyhrkla na mě máma. „Dostal mrtvici,“ doplnila rozrušeně. Do rána jsem už nezamhouřila oči a jen plakala. Naštěstí vše dopadlo dobře a táta se bez následků vrátil do normálního života. Každopádně jsem o celé záležitosti přemýšlela. Měla spojitost s bizarním chováním mého kohouta?
Chvíli jsem nad tím dumala, ale dál to neřešila a také Igorovo chování se vrátilo do standardních mezí. Věřila jsem, že to tehdy byla náhoda. V následujících sedmi měsících ostatně probíhalo vše v klidu.
Kokrhání zvěstovalo neštěstí v rodině
Pak mě ale jedné klidné noci vzbudilo Igorovo kokrhání. Většinou rozkmitává hlasivky kolem čtvrté ráno. Tentokrát ale kuropěl už o dvě hodiny dřív. A hodně silně. Probudil mě a já vyběhla na zahradu, abych zkontrolovala, jestli moji milovanou drůbež nenapadl nějaký predátor. Vše ale bylo v pořádku. Jen Igor pobíhal nervózně po zahradě sem a tam a uklidnily ho až mouční červíci, které jsem mu naservírovala.
Pak znovu zalezl do koše na prádlo, byť obvykle nocuje v kurníku. Ulehla jsem do postele, jenže klidnou noc jsem neměla, a hlavně mě brzy ráno vyděsil telefonát. Tentokrát mi volala sestra, že mámu v půl třetí ráno odvezla sanitka. Prý dostala infarkt! Byla jsem v šoku. Maminka si přitom nikdy na srdce nestěžovala. Vyrazila jsem za ní do nemocnice, naštěstí srdeční příhodu přežila a mně spadl obří balvan ze srdce.
Měla jsem autonehodu
Podobné chování se u Igora opakovalo ještě jednou, a to o patnáct měsíců později. Krátce po páté ráno hlasitě kuropěl a zobák nezavřel snad dvacet minut, poté vylezl na hromadu hlíny a skončil tradičně v koši na prádlo. Tušila jsem něco zlého. Bohužel jsem se nespletla. Druhý den ráno mě při jízdě autem potkala dopravní nehoda, kdy jsem se bočně střetla s Fabií. Nikomu se naštěstí nic nestalo, byť škoda na mém vozidle byla docela velká.
Suma sumárum Igor byl zkrátka posel špatných zpráv! Žádnou další už ale nepředpověděl. Krátce nato totiž onemocněl a zemřel. Pořídila jsem si záhy nového kohoutka, který se ale nijak zvláštně neprojevuje. Na Igora ani tak nikdy nezapomenu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.