Hanka (34): Porušila jsem slib daný umírajícímu tátovi. Pak se stalo něco neobvyklého

Ani po osmi letech, co nám se sestrou zemřel otec, se s tím nedokážu vnitřně smířit. Jsou dny, kdy bych dala cokoliv za to, aby tady byl s námi. Bohužel, už se to nikdy nestane.

Mohlo by Vás zajímat:

Vlaďka (32): Nechtěla jsem se smířit s tím, že otec zemřel. Udělala jsem něco, co mi změnilo život

Táta měl zvláštní smysl pro pořádek

On nebyl jen táta. Byl to můj věrný kamarád, vrba pro moje trápení. Připravil nás do života tak, že mě nikdy nic nepřekvapilo. S každým problémem se umím díky jeho tvrdé výchově vypořádat. Neskutečně mi chybí. Místo v mém srdci mi po jeho odchodu zůstane navždy prázdné.

Táta byl skvělý chlap, který nás miloval. Určitě měl i svoje špatné stránky. Já si ale nic konkrétního nevybavuji. Možná jen to, že měl podivný smysl pro pořádek. V bytě jsme měli černý nábytek a okna směrem k silnici, takže se nám doma hodně prášilo. Otec každé ráno vstal, a než se vůbec nasnídal, vzal do ruky hadr a veškerý nábytek otřel. Přes to prostě nejel vlak.

Jednou jsem se ho zeptala: „Tati, proč to děláš každé ráno? Vždyť ten prach tady bude vždycky.“ „Tvoje maminka mě to naučila. To dělala vždycky ona. Jestli sis všimla, vždycky utírám i obraz s její fotkou. Tím vlastně začínám. Kdybych to neudělal, velmi by se zlobila,“ ozřejmil mi táta.

Mohlo by Vás zajímat:

Božena (63): Vnuk prý mluví s mým zemřelým manželem. Nevěřila jsem mu, jenže se stalo něco zvláštního

Chtěl, abych po jeho smrti stírala ráno prach

My to po čase brali jako normální věc. Táta zemřel, když mu bylo padesát tři let. Tajil nám, že má rakovinu. Ničeho jsem si nevšimla, dokud nezkolaboval. Skončil v nemocnici, ze které se už domů nevrátil. Poslední slova, která mi řekl, než zemřel, mě skoro naštvala. „Nech si, prosím, náš byt. Majdě dám peníze. Chce cestovat. A abych nezapomněl. Každý den setři prach. Včetně mojí fotky, pokud si mě v bytě necháš. Budu tě hlídat,“ prohlásil.

Dost atypická poslední slova před smrtí, nemyslíte? Jenže táta byl prostě takový. Když naposledy vydechl, udělaly jsme se sestrou všechno tak, jak si přál. Já jsem si nechala byt a ona peníze. Rámeček s jeho fotkou jsem dala naproti matce, aby na sebe viděli.

Téměř půl roku po jeho odchodu jsem každé ráno stírala prach tak, jak mě požádal. Vždycky jsem vzala do ruky rámeček s matkou a setřela ho. To samé jsem udělala i s otcem. Sestra odcestovala do zahraničí a já jsem zůstala zcela sama. Byl to podivný pocit, že už vlastně nikoho nemám.

Mohlo by Vás zajímat:

Sabina (51): Zemřela mi matka, která mi dala zvláštní květinu. Na moje padesáté narozeniny se s květinou stalo něco zvláštního

Po roce jsem slib porušila...

O byt jsem se starala vzorně. Prach jsem svědomitě stírala. Zhruba po roce jsem si jedno ráno řekla, že to vynechám. Co se může stát? Udělám to, až budu chtít. Ten den se ale děly věci. Válela jsem se na gauči, zničehonic se otevřela okna a do místnosti zafoukal ledový vítr.

Než jsem stihla zavřít, slyšela jsem, jak se pustila voda v kuchyni. Honem jsem ji běžela vypnout. Šla jsem si sednout zpět na gauč, když tu se pustily snad všechny spotřebiče – rychlovarná konvice, televize i rádio.

„O co tady jde?“ zeptala jsem se nahlas. Podívala jsem se na fotky rodičů. „Dobře, utřu ten prach, jestli jde o tohle,“ zasmála jsem se. Po setření všeho nábytku a fotek byl klid. Jednou jsem to znovu vynechala a dělo se to samé. Táta řekl, že mě bude hlídat, a evidentně tak činí.

Mohlo by Vás zajímat:

Jaromír (47): Matka si nepřála, abych jí chodil na hrob. Brání mi v tom i po smrti

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.