Hanka si našla rozvedeného, bohatého muže. Okolí ji odrazovalo, aby se do vztahu s ním nepouštěla, protože bude trpět. Rady neposlechla a dnes toho lituje. Pepa si vydržuje syna z předešlého manželství. Ona s dcerou trpí. Jak z toho ven?
Když mi kamarádky říkaly, toho si neber, budeš trpět, neposlouchala jsem. Myslela jsem si, že jen žárlí. Našla jsem si totiž staršího rozvedeného boháče.
Bohatý pán
Vždycky jsem znala hodnotu peněz. Naši mě už od patnácti honili po brigádách a říkali: „Pokud něco chceš, musíš si na to umět vydělat.“ V té době jsem je za to proklínala, ale dnes chápu, proč to dělali. Naučili mě, jak zacházet s penězi. Už jako mladá jsem věděla, jak ušetřit a neutrácet za nesmysly. Proto, když jsem si našla Pepu (41), jeho bohatství mě nezajímalo.
Ten se divil, jak je možné, že mám tak obyčejný byt. Byl totiž zvyklý na luxus. Ten já neznala, ale nechyběl mi. Pepa si mě začal pomalu ale jistě rozmazlovat. Když jsme šli někam na večeři, tak ne do obyčejné restaurace, ale do nějaké echt luxusní. Při placení účtu se mi vždy protáčely panenky. Jenže Pepa penězi neřešil.
Neptala jsem se, kolik bere, ale bylo jasné, že dost. Byl rozvedený a ve střídavé péči měl syna Erika (10). Platil na něj poměrně vysoké alimenty, skoro dvacet tisíc měsíčně. Exmanželka si při rozvodu vykřičela, aby měl syn soukromou školu, která stojí ročně kolem dvě stě padesáti tisíc. Když jsem Erika poznala, nechápala jsem, v čem je výjimečný, že musí mít tak drahou školu.
Jeho syna nesnáším
Jde o to, že kluk je rozmazlený spratek, který úmyslně těží z toho, že jsou rodiče rozvedení. Z každého z nich se snaží vytřískat maximum. Jakmile začal Pepa mluvit o společném bydlení, kamarádky mi říkaly: „Neděláš dobře, rozvedenej, a ještě má dítě ve střídavý péči, budeš trpět.“ Já si myslela, že jen závidí, a nenapadlo mě, že to myslí dobře.
Nic nenapovídalo tomu, že bych měla trpět. Proto, když přišla i žádost o ruku, kývla jsem. Po dvou letech byla svatba. Zatím to doma docela klapalo. Týden s Erikem byl sice o nervy, ale dalo se to přežít. Já jsem dokonce otěhotněla, takže jsme najednou byli čtyři. Šlo to celé nějak rychle. Narodila se nám dcera Emma. Pepa se zdál být velmi spokojený.
Jenže po čase jsem si uvědomila, že Erik dostane od táty úplně všechno. Ukázal na lego, které stálo pět tisíc, a druhý den ho měl. Oproti tomu, když měla naše dcera slavit svoje první narozeniny, Pepa odmítal koupit dražší dárek než za pět set korun. Nechápala jsem proč. Je jeho stejně jako Erik. Prý takhle malému dítěti není nutné kupovat drahé dárky.
Stojím moc peněz
Tím, že jsem byla na mateřské, můj příjem byl omezený. Proto logicky, když jsem na něco potřebovala peníze, požádala jsem Pepu. Rozbila se mi totiž zimní bunda a potřebovala jsem novou. Na to mi Pepa řekl: „A nemůžeš si teda půjčovat moji, abychom ji nemuseli zbytečně kupovat?“ „Zbytečně? Když jdu s malou ven a je na nule, tak ti bunda přijde zbytečná?“ ptala jsem se udiveně.
A tak to bylo se vším. Jakmile jsem si řekla o peníze, ať už na cokoliv, byl to problém. Erikovi se kupovala kdejaká drahá blbost, ale já prý nesmyslně utrácím. To, že šetří na mně, ještě pochopím. Ovšem, že šetří na malé Emmě, z toho jsem zoufalá. Klukovi platí předražené studium, hračky a jí nic. Nás dvě živím ze svojí mateřské. Stojíme prý hodně peněz. Drsný náraz, to vám teda řeknu.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.