Hanuše (54): V dešti jsme zastavili podivnému stopaři. Víc než jeho zápach nás vyděsilo to, co se stalo potom

Některé lidské tragédie mohou mít dopad ještě dlouho po smrti daného člověka. A to například v podobě přízraků či přímo duší nebožtíků. Říkám to z toho důvodu, že jsme s manželem zažili něco, čemu se jen těžko věří.

Mohlo by Vás zajímat:

Stanislava (40): Poprvé v životě jsem vzala stopaře do auta. Dodnes nerozumím tomu, co se přesně stalo

Svezli jsme podivného stopaře

Už to bude skoro devět let. Ten víkend jsme jeli na menší třídní sraz a vzhledem k tomu, že jsme se s manželem Jindřichem (54) potkali na střední škole ve stejné třídě, měli jsme tam cestu oba. Většina našich spolužáků na vesnici zůstala. Březová nad Svitavou je skutečně malinká. Jakmile do ní vjedete, víte, že jste našli oázu klidu.

Vyjeli jsme už v pátek odpoledne. Předpověď neslibovala zrovna přívětivé počasí. Přicházel podzim, brzy se stmívalo a ten den lilo jako z konve. Nám to ale náladu nezkazilo. Těšili jsme se na kamarády a na to, jak popijeme. Cesta byla dlouhá a kvůli nepřetržitému dešti i nebezpečná.

Když jsme v jednom úseku zahlédli stopaře, Jindra navrhnul, abychom ho svezli. ,,Přece ho nenecháme stát v tom dešti, ne?“ argumentoval a já souhlasila. Neměl v ruce žádnou ceduli s nápisem, kam jede. Jeho výraz byl poněkud strnulý, tvář pobledlá a oblečení? To působilo jako z doby před třiceti lety. Usadil se na zadní sedačky a nepřítomně se díval dopředu.

Mohlo by Vás zajímat:

Rudolf (48): Cestou ze služebky jsem svezl záhadnou stařenu. Netušil jsem, jak se mi tím změní život

Pár kilometrů před cílem zmizel

,,Kam to bude, mladíku?“ zeptal se zvesela Jindra. ,,Polička, děkuji,“ odvětil. Oba jsme se na sebe s manželem podívali. V hlavě se mi začaly honit myšlenky, co když je to nějaký vrah. Manžel je známý svým humorem, a tak se snažil chlapce rozmluvit. Úspěšný ale nebyl. Nereagoval na nic z toho, co mu manžel říkal.

Zmocnil se mě nepříjemný pocit. Počítala jsem kilometry do místa, kde ho vysadíme. Navíc mladík velmi prapodivně zapáchal. Přirovnala bych to k hnilobě. Větrat jsme kvůli úpornému dešti nemohli. Zbývalo pár kilometrů k místu, kde chtěl vysadit. Měla jsem pod nohama deštník a chtěla ho mladíkovi nabídnout, aby nezmokl, než dojde domů.

Když jsem se ale otočila, zůstala jsem beze slova zírat. Mladík, který nám ani neřekl své jméno, tam nebyl. Prostě se vypařil. Manžel samým šokem zastavil. Vrátili jsme se o pár metrů zpět, ale nikdo na silnici neležel. Absolutně nám to nedávalo smysl. Nenapadlo nás žádné racionální vysvětlení. Oba jsme byli v šoku.

Mohlo by Vás zajímat:

Vladimír (59): Cestou z taneční zábavy mi zastavilo podivné auto. Dodnes netuším, kdo mě to tenkrát svezl

Manžel odhalil šokující skutečnost

Místo radosti z toho, že jsme dorazili na sraz, jsme byli oba zadumání. Jindra to za horka povyprávěl Lubošovi. Ten nad tím mávnul rukou a svaloval to na naši únavu a věk. Jenže manželovi to nedalo a pustil se do rozsáhlého pátrání v minulosti. Dobral se jediného. Na místě, kde jsme mladíka nabrali, před lety zemřel mladý muž.

Věk by se shodoval s naším stopařem. Údajně utekl z psychiatrické léčebny. Cestou ho ale v dešti srazilo auto a on na místě zemřel. V ten den, kdy jsme místem projížděli, tomu bylo třicet let. Určitě to není náhoda. Shodli jsme se na tom, že jeho zbloudilá duše stále hledá klid. Bohužel nás to s manželem natolik poznamenalo, že už jsme od té doby žádného stopaře nevzali.

Snažili jsme se dohledat i stopařovu rodinu, abychom zjistili, kde je pohřebný. To se nám ale nepodařilo. Modlím se za to, aby jeho duše konečně našla klid a přestala bloudit.

Mohlo by Vás zajímat:

Karina (19): Svoji delší první jízdu autem si budu pamatovat celý život, zažila jsem něco děsivého

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.