Rudolf (48): Cestou ze služebky jsem svezl záhadnou stařenu. Netušil jsem, jak se mi tím změní život

Vracel jsem se ze služební cesty, která byla jiná než všechny ostatní. Musel jsem jet úsekem, o kterém kolují pověsti, že tam straší.

Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (34): Cesta nočním vlakem mě vyděsila snad na celý život. Nikdy jsem se tak nebála

Rozhodl jsem se vrátit domů ještě večer

Kolegové v práci mě litovali, že musím jet zrovna touhle cestou. Nechápal jsem, co mají na mysli. Tomáš mi proto převyprávěl historku, jak v onom úseku zažil něco, nad čím mu zůstal rozum stát. Já jsem se smál, že je to jen báchorka a snaží se mě vyděsit.

V Rakousku jsem strávil tři dny. Když jsem vyřídil vše potřebné, měl jsem na výběr, zda se vrátím domů ještě večer, nebo počkám do rána. Těšil jsem se na svoji postel, takže jsem zvolil první variantu. Zhruba po dvaceti minutách jízdy jsem si vzpomněl na to, co říkal Tomáš. V duchu jsem se smál, jak se mě snažil vyděsit. Venku už padala tma a já jsem se dostal na onen úsek, kterého jsem se měl podle něj bát.

Cestu mi osvětlovala jen dálková světla, jinak tam byla až děsivá tma. Poposedl jsem si a pořádně jsem se soustředil na řízení. Cítil jsem se divně, protože za mnou ani v protisměru nejelo žádné auto. Jako bych byl poslední člověk na světě. Zesílil jsem si rádio, abych zahnal chmurné myšlenky, které se mi vkrádaly do hlavy.

Mohlo by Vás zajímat:

Daniel (51): Po matčině smrti slýchám a vídám neuvěřitelné věci. Mám strach, že přijdu o rozum

Zastavila mě zvláštní stařenka v černém

Zničehonic se u silnice objevila stařenka, která na mě mávala. Byla oblečená celá v černém a na hlavě měla černý šátek. Probudilo se moje svědomí. „Mám zastavit? Nemám zastavit?“ ptal jsem se sám sebe. Co tady vlastně dělá takhle pozdě? Odkud a kam jde? Nejbližší vesnice je kilometry daleko. Nedalo mi to. Zastavil jsem.

„Dobrý večer, chcete někam svézt?“ zeptal jsem se přátelsky. Žena kývla hlavou a nasedla si dozadu do auta. Ve zpětném zrcátku jsem se na ni usmál. „Kam to bude?“ Stařenka velmi tiše pronesla: „Stačí mi jen kousek. Já vám řeknu, kde mě vysadíte, teď jeďte.“ Když jsem se na stařenku pořádně podíval, došlo mi, že se podobá osobě, kterou popisoval Tomáš ve své historce.

Sakra, neměl jsem ji brát, říkal jsem si. Přál jsem si jediné – abych to přežil. Mlčky jsme ujeli několik kilometrů, když vtom na mě promluvila: „Není správné, že podvádíš svoji ženu. Ona to tuší a plánuje rozvod. Máš ale ještě šanci to napravit.“

Mohlo by Vás zajímat:

Jaroslava (61): Moje malá vnučka viděla přízrak, já si myslela, že jde jen o dětskou hru

Věděla, že podvádím manželku

„Prosím? Co si to dovolujete? A jak to vlastně víte?“ ptal jsem se rozhořčeně. Podíval jsem se do zpětného zrcátka, abych ženu pokáral pohledem. Čekal mě šok. Stařenka už na zadním sedadle nebyla. Prudce jsem zabrzdil. Rozhlížel jsem se na všechny strany. Nebylo po ní ani vidu, ani slechu. „Já snad magořim,“ promluvil jsem do prázdného auta.

Chvíli jsem jen tak seděl a přemítal jsem nad tím, co mi ta stařena řekla. Jak to ta ženská sakra může vědět? Jsem stovky kilometrů od domova. Nemůže mě znát, natož moji ženu. Nejhorší na tom bylo, že měla pravdu. Skutečně manželku dlouhodobě podvádím. I já jsem poslední týdny cítil, že bych měl poměr ukončit, jinak bude zle. Když jsem se nad nevěrou zamyslel, došlo mi, že milenku nemiluji.

To moje žena Lenka je mojí osudovou láskou. Šlápl jsem na plyn a spěchal domů. Ať už ta stařenka byla kdokoliv, pomohla mi si uvědomit, co je pro mě důležité.

Mohlo by Vás zajímat:

Jarda (34): Jako malý jsem doma vídal zvláštní ženu a později i muže. V životě by mě nenapadlo, kdo to byl

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.