Hedvika (22): Nerudný soused hlídá vchodové dveře i po smrti. Je to divné, ale vlastně trochu uklidňující

Můj příběh možná některé z vás i pobaví. Bude o sousedovi, který před půl rokem náhle zemřel. I když mezi námi nebyl vyloženě oblíbený, já ho měla svým způsobem ráda. Často se rozčiloval kvůli naprostým hloupostem. Nejvíc ho vytáčelo, když nebyly zamčené vchodové dveře od baráku. To mu zůstalo i po smrti.

Mohlo by Vás zajímat:

Daniela (23): Když jsem u babičky v okně viděla neznámou postavu, hned jsem věděla, že to je zesnulý děda

Soused pořád hlídal vchodové dveře

Pan Josef žil se svou ženou Bohdanou v prvním patře našeho panelovému domu. Jak jsem již říkala, nebyl příliš oblíbený. V jednom kuse na něco nadával. Na pošťáka, který neházel správně dopisy. Na sousedy, kteří si nezalévali květiny na chodbě. Ze všeho nejvíc ho ale vytáčelo, když za sebou někdo nezamknul vchodové dveře.

Ze svého okna pozoroval každého, kdo prošel a nezamknul. Hned otevřel okno a hulákal. Většina z nás se jenom kvůli němu snažila zamykat. I já jsem občas zapomněla, a to jsem si vždycky vyslechla, že jsem uličník. Hlavu jsem si z toho nedělala. Stačilo, abych se ke dveřím vrátila a otočila klíčem. Pak byl pan Josef spokojený.

Když jedno odpoledne přijela sanitka a bylo jasné, ke komu jdou, zatrnulo mi. Sanitáři si to namířili přímo k panu Josefovi. Odnášeli ho na nosítkách. Nevypadal vůbec dobře. Pan Josef se na mě podíval a z posledních sil řekl: „Hlavně ať všichni zamykají." A já pokývala hlavou.

Mohlo by Vás zajímat:

Judita (35): Po smrti podivné sousedky se mi v noci začaly dělat modřiny. Musela jsem se odstěhovat pryč

Po jeho smrti měl nastat klid

Pan Josef už se domů nevrátil. Zemřel během následujících týdnů. Jeho žena Bohdana ještě dlouho chodila v černém. V paneláku najednou vládla podivná atmosféra. Bylo divné, že už nikdo nenadává, nebo nelepí lístečky na výtah. A pak se stalo něco, co mě přimělo věřit, že pan Josef je pořád v domě.

Jsem kuřák, ale doma nekouřím. Takže buď jdu na balkón, nebo dolů před barák. Opřu se o stěnu domu a spokojeně si pokuřuji. No a nedávno jsem to udělala jako vždy. Vzhledem k tomu, že jsem stála před domem, nebyl důvod zamykat. Klíče jsem měla v kapse a pozorovala noční oblohu. Pak jsem zaslechla, jak cvaknul zámek ve dveřích.

To, že jsou dveře zamčené, i když jsem je nezamykala a nikdo neprošel, mi přišlo víc než divné. Když se to stalo poprvé, nevěnovala jsem tomu větší pozornost. Jakmile se to ale stávalo pokaždé, když jsem stála u dveří a kouřila, přišlo mi to hodně podivné. Jen si to představte. Stojíte u dveří, které jste nezamknuli, ale přesto jsou zamčené.

Mohlo by Vás zajímat:

Alfréd (43): Náš dům stojí na starém pohřebišti. Mrtví nám dávají najevo, když chtějí mít klid

Pan Josef dál hlídá zamčené dveře

Když jsem šla s mamkou jednou před barák, stalo se to znovu. „Jak to, že jsou ty dveře zamčené? Já nezamykala," divila se. Já jen pokrčila rameny, protože jsem s tím už tak nějak počítala. „Že by pan Josef úřadoval i po smrti?" řekla mamka ze srandy. A mě to v tu chvíli došlo. Jasně, to určitě dělá on, proběhlo mi hlavou.

I když je to vlastně blbost, já tomu věřím. Jiné kloudné vysvětlení pro to není. On jediný tak strašně trval na tom, aby byl dům pořád zamčený. Už jsem si na to zvykla a vlastně na to jeho cvaknutí čekám. Sice jsme nebyli příbuzní, ani přátelé, ale je milé vědět, že je pořád mezi námi.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Berta (28): Zesnulá mamka se se mnou snaží spojit. Bojím se toho, co mi chce říct

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.