Alfréd (43): Náš dům stojí na starém pohřebišti. Mrtví nám dávají najevo, když chtějí mít klid

Zdědil jsem dům po svých rodičích. Stojí kousek od hlavní silnice u Třebíče. Naši si vždycky stěžovali na hluk z aut, ale já na to byl z velkého města zvyklý. V domě mě znepokojovala úplně jiná věc. A to hrobové ticho, které se čas od času dostavilo.

Mohlo by Vás zajímat:

Zlatuše (21): Kamarádčin autistický syn mi pomohl rozluštit záhadu ducha na chalupě

Manželka měla pocit, že v domě straší

Naši usoudili, že už jsou ve věku, kdy nemají sílu, aby se o dům starali. Rozhodli se, že mi nemovitost darují a sami půjdou do domova seniorů. Máma mě upozorňovala předem, že z přilehlé silnice je slyšet velký hluk. Nevadilo mi to, protože jsem roky bydlel v centru města a jsem zvyklý na ledacos.

Než jsem se do domu přistěhoval, téměř rok jsem ho dával do kupy. Manželka Markéta (38) z něj byla nadšená, vždycky ten dům hodně obdivovala. Sotva jsme v něm začali bydlet, neuniklo mi pár věcí. Často bylo slyšet zvuky, které nezpůsoboval nikdo z nás. Jednalo se o samovolně padající předměty a zavírající se dveře.

S Markétou věříme na hodně věcí. Patří mezi ně i paranormální jevy. Proto se mi nebála říct, že v domě možná straší. Když mi to pověděla, musel jsem se tomu výrazu smát. „Straší? To zní jako z nějakého hororu," bral jsem to na lehkou váhu. Nevadila mi představa, že je v domě duch.

Mohlo by Vás zajímat:

Sofie (47): Po mozkové mrtvici slyším hlasy. Nevím, zdali je to dar, nebo prokletí

V domě nastalo hrobové ticho

To, že má žena asi pravdu, mi došlo během jednoho víkendu, kdy jsem zůstal doma úplně sám. Seděl jsem v obýváku a pokuřoval z dýmky. „To bys neměl," ozvalo se z chodby. „Markét?" zvolal jsem v domnění, že se žena vrátila. Žádná odpověď ale nepřišla. Nechal jsem to být a dál sledoval dokument v televizi.

Podvědomě jsem vnímal ruch z ulice. Auta pořád jezdila jako šílená sem a tam. Na mém klidu to ale neubralo. Až o několik hodin později mi došlo, že nastalo ticho. Absolutní ticho. Nebylo slyšet jediného auta. Bylo to tak podivné. Jako kdyby všechno kolem přestalo existovat. Takové ticho jsem nikdy v životě nezažil.

Rozdíl byl tak velký, že jsem se rozhodl vyjít před dům. Sotva jsem překročil práh, znovu jsem slyšel ten hluk. Když jsem udělal krok vzad, zase nastalo ticho. To děsivé ticho, které panovalo jen v domě. Skoro jako kdyby byl dům v jiné dimenzi, nebo jak to popsat. Opakoval jsem to ještě několikrát po sobě, výsledek byl vždy stejný.

Mohlo by Vás zajímat:

Bernardeta (26): V domě mých rodičů straší, ale jsem jediná, kdo si to myslí

Dům stojí na bývalém pohřebišti

Začalo mě to děsit, takže jsem pro svůj klid stál venku asi hodinu. Poté se udělala zima a já byl nucen vejít dovnitř. Jak jsem byl šťasten, když jsem už i tam slyšel zvuky aut. Ulevilo se mi, ale nechalo to ve mně nespočet otázek. Druhý den jsem to vyprávěl Markétě. Ta hned začala shánět informace o našem domě.

Musela jít hodně do minulosti. Ukázalo se, že dům stoji na místě archeologických nalezišť a pohřebišť. A doslova leží na spoustě mrtvých. To nechcete slyšet. Ticho, které jsem popisoval, ještě čas od času nastane. A co uděláme my? Jdeme před dům a čekáme. Myslíme si totiž, že mrtví chtějí svůj klid a dávají to najevo tímto způsobem. Jiné vysvětlení zatím nemáme.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (25): Moje sestra žije v domě, kde podle všeho straší, co mě překvapilo ještě víc, je, že jí to nevadí

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.