Hedvika se dostala do nepříjemné situace. Pořád nemůže najít toho pravého, zatímco její kamarádky září štěstím po boku svých partnerů, plánují svatby a zakládají rodiny. Hedvika proto začíná propadat stále většímu zoufalství.
Je mi pětatřicet a je mi naprosto jasné, že mi ujel vlak. Jsem single, nemám děti a práce rozhodně není mým koníčkem. Moc bych si přála to změnit, ale štěstí mi prostě nepřeje.
Nemám štěstí na chlapy
Po dokončení střední školy jsem měla jediný dlouhodobý vztah v životě, vydrželi jsme spolu skoro sedm let. Samozřejmě jsem si myslela, jak už to tak u první lásky bývá, že je to napořád. Proto mě překvapilo, když tomu tak nebylo. Expřítel mě podváděl. Naštěstí jsem v té době našla dost sil, abych od něj odešla.
Od rozchodu se plahočím od jednoho příšerného vztahu k druhému. Žádný nevydržel déle než rok. Takto jsem promarnila deset let života. Nikam se neposouvám. Jsem z toho všeho tak unavená, že ztrácím víru, že se to ještě někdy změní. Moje kamarádky mi v tom moc nepomáhají, ač neúmyslně.
Kamarádky se postupně usazují
Znám se s nimi ještě ze střední školy. Je to jediná parta holek, se kterou se vídám. Prožily jsem si toho spolu opravdu hodně – mé rozchody, jejich rozchody, atd. Vždy jsme se snažily být těm druhým oporou.
Poslední dobou ale snáším naše setkání čím dál hůř. Zdá se mi, že se kamarádky někam posouvají, zatímco já zůstávám na místě. Není sraz, kde bychom neřešily jejich šťastné a veselé životy. Už je to rok, co se všechny postupně zasnoubily. Naše srazy jsou proto plné svatebních šatů, dekorací a dalších věcí. A aby toho nebylo málo, nedávno nám jedna z nich oznámila šťastnou novinu. „Jsem těhotná, konečně se nám to s Radkem povedlo,“ řekla a ukázala nám fotku z ultrazvuku.
Přistihla jsem se, že jim závidím
Nechci znít jako mrcha, ale prostě jim to neskutečně závidím. Závidím jim, že si našly partnery, se kterými je jim dobře, zakládají rodiny, berou si hypotéky, zatímco já jsem stále sama a nevypadá to, že by se to v blízké budoucnosti mělo změnit.
Stydím se za sebe a za svoje pocity. Samozřejmě jim to z celého srdce přeji, ale dala bych všechno na světě, abych se konečně i já mohla pochlubit prstýnkem nebo fotkou z ultrazvuku. Doufám, že to bude někdy v dohledné době, protože další přívaly štěstí, které zažívají moje kamarádky, už vážně neustojím.
Další příběhy ze života ➔
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.