Hedvika s manželem zažili to nejhorší, co může rodiče potkat. Tragicky jim zahynula jediná dcera. Hedvika se s její smrtí dlouho nedokázala smířit. Pak se jí ale manžel svěřil s něčím, co oběma vrátilo chuť do života.
Ze dne, kdy zemřela naše jediná dcera, si přesně vybavuji každý okamžik. Klárka šla jako pokaždé ze školy domů, když ji na jedné z frekventovaných silnic srazilo ve vysoké rychlosti auto. Byla na místě mrtvá.
Měla jsem myšlenky na to vzít si život
Když mi to volali, myslela jsem, že je to jen nějaký hodně morbidní vtip. Bohužel byla to krutá realita. Jeden hloupý přechod jí sebral život. Respektive nepozorný řidič. Připravit pohřeb vlastního dítě je něco, co nepřeji ani tomu největšímu nepříteli. S manželem Miroslavem (40) jsme měli co dělat, abychom to ustáli. Museli jsme se obrátit i na psychologa.
Já jsem nebyla schopna vůbec fungovat. Dokonce jsem musela brát prášky. Miroslav bojoval za nás za oba. Dále chodil do práce a snažil se s tím žít. Já se utápěla v žalu. Ležela jsem doma ve fotkách a rozmlouvala s dcerou, která už byla na druhém břehu. Přiznám se, že jsem měla i myšlenky na to vzít si život a jít za ní.
Dcera se prý manželovi zjevuje
Až pár měsíců po pohřbu se mi Miroslav svěřil s podivným zážitkem. ,,Dřív jsem neměl odvahu ti to říct, ale když mi slíbíš, že mi bude věřit, něco ti prozradím,“ rychle jsem pokývala hlavou a on pokračoval: ,,Klárka se mi dost často zjevuje. Povídáme si spolu někdy i hodiny. Posílá ti vzkaz a já bych si přál, abychom si ho oba vyslechli.“ Zůstala jsem na něj koukat jako na zjevení a oči se mi zalily slzami.
,,Povídej, co mi moje dceruška vzkazuje?“ vzlykala jsem. ,,Klárka si přeje, abychom měli další dítě. Její duše se do něj převtělí,“ šokoval mě Mirek. Když to dořekl, musela jsem si to celé vyslechnout ještě jednou. ,,Copak to vůbec jde?“ ptala jsem se. ,,Proč se nezjevuje mně? Kdy se ti zjevila naposledy?“ zavalila jsem ho otázkami.
,,Má strach, že bys to neustála. Vidí, že na tom nejsi dobře. Mně se zjeví vždy, když za ni večer zapálím svíčku. Někdy i jen po tom, co si povídám nad její fotkou,“ vylíčil mi. Záviděla jsem mu, že má takovou schopnost, a hlavně možnost dceru vidět. Miroslav si také přál, abychom se pokusili o dítě. Věk jsme na to ještě měli. Já se ale musela nejdřív psychicky srovnat.
Druhé dcera přišla na svět v den Klárčiných narozenin
Nešlo to ze dne na den. Nějaký čas jsem ještě musela brát antidepresiva. Začala jsem postupně chodit do práce. Snažila se znovu zapojit do normálního života. Trvalo to téměř rok. Nemělo smysl nic uspěchat. Jednoho dne jsem řekla, že se můžeme začít snažit. Klára mi vlastně dala naději, abychom žili normálně. Mě už by asi jinak nenapadlo mít další dítě.
Otěhotněla jsem poměrně snadno. Termín porodu mi vycházel na Klárčiny narozeniny. Nakonec to i tak vyšlo, narodila se nám druhá dcera. Klárka mému muži při dalším zjevení řekla, že se chce jmenovat Klaudie. Dnes jí jsou tři roky. Je úplně stejná jako Klára. Až mě z toho mrazí. Zda mi manžel říkal pravdu, nebo ne, to se nedovím. Rozhodnutí mít další dítě každopádně nelituji...
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.