Zuzana (28): V každém novém bytě vídám ve snu duše předcházejících nájemníků. Pomalu ztrácím rozum

Poprvé se mi to stalo, když mi bylo asi deset let. S rodiči jsme se přestěhovali do jiného města. Když jsem šla v novém bytě poprvé spát, nenapadlo mě, že noc prožiji ve strachu. Po pár minutách si totiž ke mně sedl malý kluk, který mě zohyzděnou tvář. Snažil se mi něco říct. Ječela jsem jak na lesy a běžela jsem k rodičům. Po roce jsem si na to zvykla, ale chlapce jsem se pořád bála.

Mohlo by Vás zajímat:

Bedřich (67): Buď jsem už starý a začínám bláznit, nebo jsem měl tu čest setkat s duchem

Stěhování mě děsilo

Otec velmi často měnil zaměstnání, takže jsme se neustále stěhovali. Tu dobu jsem nenáviděla. Víc než hledání nových kamarádů mi vadilo vědomí, že v novém bytě bude žít někdo další, kdo mě bude děsit. V dalším bydlišti mě budil starý muž. Už mi bylo asi patnáct let. Dokonce jsem po těle cítila jeho doteky.

Rodičům jsem to už ani neříkala. Stejně mi nevěřili. Mysleli si, že mám jen noční můry, nebo že fantazíruji. Nemohla jsem se dočkat dne, kdy si najdu své vlastní bydlení, kde zůstanu napořád. Už mě to stěhování a poznávání nových duší velmi vyčerpávalo. Hned po škole jsem si našla práci a přítele.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (31): Musela jsem duchy z našeho nově pořízeného domu vyhnat kadidlem

Tvář v plamenech

Přítel Vašek bydlel u své staré matky ve velikém domě. Chtěl, abych se k němu nastěhovala. Nadšená jsem nebyla, protože dům působil dost strašidelně. Nakonec jsem souhlasila. Jednou mě Vašek požádal, jestli bych s ním uklidila sklep. Byla tam hromada starých věcí, papírů. Vašek říkal, ať to nějak zvlášť netřídím, jen postupně házím do kotle.

Papíry jsem si neprohlížela, jen jsem je jak robot házela do ohně. Až u jednoho svazku jsem se zarazila. Jednalo se o úmrtní list nějaké ženy. „Proč se tady válí úmrtní list cizí osoby?“ ptala jsem se překvapeně Vaška. „Nemám zdání, prostě to spal.“ Jak řekl, tak jsem udělala. Když jsem papír hodila do kotle, zdálo se mi, že v plamenech vidím tvář stařenky.

Vyděsilo mě to. Ve sklepě jsme našli nějaké staré fotky. Vašek říkal, že nejsou jejich rodiny, ať je také spálím. V ruce mi uvízla zvláštní fotografie. Byla na ní stará paní. Její tvář byla podobná té z plamenů. Začínala jsem mít velmi zvláštní pocit. V noci jsem myslela, že se zblázním. Stará paní se mi stále zobrazovala.

Mohlo by Vás zajímat:

Daniela (45): Poprvé v životě jsem stála tváří v tvář duchovi. Nepopsatelný zážitek

Naučila jsem se žít s duchem

Houpala se nade mnou na houpačce a skřehotavě, až ďábelsky se mi posmívala. Vyděsila mě tak, až jsem vykřikla, čímž jsem vzbudila Vaška i jeho matku. Už jsem do toho sklepa raději nešla. Další noc se to opakovalo. Požádala jsem Vaška, abychom se přestěhovali. Někam, kde budeme sami. Jelikož Vaškova matka onemocněla a nemohli jsme ji tam nechat samotnou, našli jsme jí místo v pečovatelském domě. Dům šel do prodeje.

My jsme si pronajali slunečný útulný byt. Doufala jsem, že už to strašení přestane. Za ty roky, kdy jsem toho byla plná, jsem měla pocit, že se brzy zblázním. Bohužel i v novém bytě jsem si musela zvyknout na společnost. Na postel si ke mně v noci sedával muž v černém obleku a snažil se mě hladit po vlasech. Jako kdyby mě utěšoval. Majitelka bytu mi řekla, že zde zemřel otec tří holčiček. S touto duší jsem se nakonec spřátelila. Umíme vedle sebe žít.

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (44): Z těžké životní krize mi pomohla moje matka. I když už dvacet let nežije

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.