Helena až v pozdějším věku pochopila, jak to u nich doma funguje. Táta vydělává a dře jako kůň, zatímco matka se válí doma a čeká na jeho peníze. Místo, aby byla ráda, jenom ho urážela a ponižovala. Když se Helena odstěhovala, otec požádal o rozvod. Co na to její matka?
To, že není doma něco v pořádku, jsem jako dítě samozřejmě nepoznala. Až s přibývajícím věkem jsem si uvědomila, že se rodiče pořád jen hádají.
Rodiče se pořád hádali
Táta byl ten, kdo byl v práci od rána do večera. Pracoval pro jednu přepravní společnost, u které jezdil s kamiónem. Když měl noční směny, odcházel do práce večer a vracel se ráno. Únava na něm byl velmi znát. Bral za to ale slušné peníze, a to se líbilo především matce. Ta se na rozdíl od táty nepředřela.
Pracovala jako prodavačka v jednom malém krámě. Její práce byla spíše o tom, že tam za ní ženské chodily drbat. O žádné tvrdé a náročné práci se hovořit nedalo. Navíc, dělala jen pár hodin denně. Tvrdila, že až přijdu ze školy, musí se mnou být doma. Přitom to byla výmluva spíše pro ni, proč mít jen částečný úvazek a jinak se válet doma.
Měla jistotu v tátovi, který doma nebyl skoro vůbec, ale zato nosil hodně peněz. Matka, přestože mohla, se mi nějak zvlášť nevěnovala. Úkoly do školy jsem dělala sama a bylo jí jedno, jestli dané látce rozumím nebo ne. Nikdy se snad nestalo, že by mi je zkontrolovala nebo se se mnou učila. To až táta, který přišel unavený z práce.
Slib, že matce nepomohu
Byl sice málo doma, ale vzhlížela jsem k němu. Vlastně jsem si přála, aby si to rodiče doma prohodili. Co bylo asi nejhorší, byly víkendy. Matka tátu nenechala chvíli v klidu. Pořád mu říkala, co má dělat. Honila ho po domě a prstem ukazovala, co má opravit. Nastalo šílené období hádek. Nejvíce byla slyšet matka, jak tátovi nadává, že je to budižkničemu.
Nestyděla se mu ani říct, že ví, že místo práce jezdí za ženskýma. To, že peníze, co jsou na účtech, se tam neobjevily jen tak, jí bylo jedno. Zatímco táta poctivě vydělával, ona ho ještě urážela, že jí je nevěrný. Kolikrát jsem chtěla vylétnout z pokoje a říct mámě, ať toho nechá. Táta se moc nebránil, nechal si vysypat na hlavu kde jakou špínu.
Při jedné další takové ošklivé hádce jsem z pokoje nakonec vyšla a řekla jsem: „Mami, nechceš se už uklidnit? Nebýt táty, nemáme co jíst, tak ho nech.“ Matka mě seřvala: „Víš, holčičko, on tatínek není takový, jak se dělá. Uživím tě i bez něj.“ Nebyla to pravda, to jsme věděli všichni. Ten večer jsem si slíbila, že až bude matka potřebovat, nepomůžu jí.
Nakonec to táta dokázal
Těšila jsem se, až se od rodičů odstěhuji. Už se to tam nedalo vydržet. Jakmile jsem odmaturovala, vzala jsem první práci a našla si podnájem. Celé dny jsem myslela na tátu, jak to tam asi zvládá. Hodně jsme si volali a on mě vždy uklidňoval, že je všechno v pořádku. Po seznámení s Tomášem, za kterého jsem se nakonec provdala, jsem se vídala už jen s tátou.
Matka mi nevolala, nezajímala se o mě. My jsme se měli docela dobře. Já jsem si našla dobře placené místo asistentky a Tomáš měl svoji firmu. Jednoho dne mi ale zvonil telefon. Volala matka. „Potřebuji pomoc, táta podal žádost o rozvod. Musíš mě živit,“ pronesla, jako by se nechumelilo. Byla jsem v tu chvíli hrdá na tátu, že to dokázal. Matka mě citově vydírá a chce peníze. Svůj slib z dětství dodržím.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.