Andrea se starala o svoji maminku, která velmi těžce nesla smrt svého manžela. Jako hodná dcera jí na její smutek nenechala samotnou a snažila se dlouhé tři roky o psychickou podporu. Nedávno se Andrea rozhodla začít zase žít i svůj život a od matky se částečně odloučit. Bohužel, jak se ukázalo, matka to neunesla a začala si vymýšlet cokoliv, aby svoji dceru donutila být s ní. Podařilo se najít nějaké řešení?
Moji rodiče spolu žili krásných třicet let, než jednoho dne táta zemřel. Pro moji matku to byla veliká rána a potřebovala vědět, že není sama. Snažila jsem se jí být neustále po ruce, se vším jsem jí pomáhala, ale šlo hlavně o ten pocit, že není sama. Když se po třech letech zdálo, že je z nejhoršího venku, začala jsem se stahovat a žít zase svůj život.
Zdálo se, že je jen nešikovná
Nenesla to tak, jak jsem si to představovala, myslela jsem, že i ona chce začít ještě znovu žít a nebýt stále v tom zármutku. To, že mi volala denně, mi nevadilo, naopak jsem byla ráda, že se slyšíme. Nejdřív probíhaly hovory o tom, jak se mám, co je nového. Jednou mi ale zavolala, že se hrozně řízla, ať přijedu, že neví, co má dělat. Sedla jsem do auta a během chvíle byla u ní. Když mi údajnou řeznou ránu ukázala, i přes lupu bych ji těžko hledala. Trochu mě naštvala, že mě volala tak hystericky a přitom o nic nejde, ale mlčela jsem.
Začalo se to opakovat, jednou že se spálila o pánev nebo že spadla ze schodů, šlo o to, že když jsem přijela, nic jí nebylo, jen to na mě působilo tak, že nechce být sama, takže jsem byla stále dost trpělivá. Nebylo to sice vždy lehké všeho nechat a jet, měla jsem doma rodinu, dítě a manžela, který z toho byl už naštvaný.
Začala si vymýšlet nemoci
Matka asi zjistila, že to nestačí, a tak přitvrdila. Když jsme ji pozvali k nám na oběd, začala mluvit o tom, jak je nemocná, že jí dost často bolí u srdce, špatně se jí dýchá, bolí ji kolena.
Nenapadlo mě nic lepšího, než ji odvézt k lékaři na kompletní vyšetření, abychom věděli, jak na tom tedy je.
To velmi tvrdě odmítala, že to nemá cenu, protože prostě umírá. Na mě ale působila velmi zdravě a čile, nevykazovala žádné známky nemoci. To, že má snad každou nemoc, která vás napadne, mi volala i pětkrát denně a prosila, abych přijela a starala se o ni.
Nechce k lékaři
Byla jsem tomu svolná jen v momentě, kdy půjde k lékaři a ten určí, co jí přesně je. Přes to ale nejel vlak. Musela jsem matce narovinu říct, že jí nevěřím, a tudíž moje cesty na základě jejich hovorů končí.
Nyní mi nebere telefon a já nevím, zdali jen trucuje, nebo jí něco je. Dokonce jsem k ní i jela, ale neotevřela mi.
Doufám, že jsem se nespletla a že jí vážně nic není, to bych si to v životě neodpustila. Myslím si ale, že jen nechce být sama, a tak to zkouší různými způsoby.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.