Helena (34): V kůlně mě vyděsilo divné červené světlo. O den později přišla smutná zpráva

Chatu nedaleko Prahy postavili kdysi moji prarodiče a já ji zdědila po své matce. Milovala jsem ji. Stála na pěkném místě nedaleko lesa. Považovala jsem ji za odpočinkový ráj. Ostatně oblíbil si ji i můj choť Petr. Jezdili jsme na ni pravidelně na víkendy, vždycky si tam něco dobrého ugrilovali a načerpali síly do nového pracovního týdne.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (32): Těžko se tomu věří, ale zelenomodré světlo nad postýlkou mé dcery je asi děda

V kůlně mě ozářilo podivné světlo

Práce kolem chaty byla fůra, ale nám to nevadilo. Ba naopak. Petr rád něco kutil a já zase trávila hodně času na zahradě. Součástí pozemku byla i větší kůlna, kam jsme si ukládali nejrůznější nářadí a další věci. Právě tam jsem jednoho dne zažila situaci, kterou jsem dlouho nemohla dostat z hlavy.

Léto bylo v plném proudu, já se skoro celý den věnovala skalce, popíjela přitom drink a užívala si slunečného počasí. Už se pomalu smrákalo, a tak jsem se rozhodla, že si půjdu dát něco k večeři. Popadla jsem nářadí a zamířila ke kůlně, abych ho uklidila. Otevřela jsem dveře, vešla dovnitř, když se náhle na druhé straně rozzářilo podivné červené světlo.

Vycházelo z pravého rohu kůlny, přičemž střídavě nabývalo a ubíralo na intenzitě. Docela jsem se bála a neodvažovala se podívat blíž, co to vlastně je. Nehnula jsem se z místa a zírala na světlo, když se zničehonic zabouchly dveře. Nezvedl se vítr, prakticky nefoukalo, i proto to bylo zvláštní. To už jsem nevydržela a běžela do chaty pro Petra.

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (62): Na oblíbenou louku už nepáchnu. S mým psíkem jsme na ní prožili chvíle strachu

Dověděla jsem se, že večer zemřela naše sousedka

Vyprávěla jsem mu, co jsem viděla. Sebral se a vyrazili jsme do kůlny spolu. Když jsme tam ale přišli, světlo bylo pryč. Kůlna prázdná, nic nezářilo. Petr se na mě potutelně usmíval. „Hele, asi se ti něco zdálo,“ mrkl na mě. Připadala jsem si jako magor, jenže já si to fakt nevymyslela.

Moc klidně jsem tu noc nespala. Pořád mi vrtalo hlavou, co jsem vlastně viděla. Ráno pak přišel další šok. Šla jsem nakoupit do místních potravin a od lidí ze vsi se dozvěděla, že včera k večeru náhle zemřela naše sousedka, která měla dům asi sto metrů od naší chaty a se kterou jsme se často navštěvovali. Prý dostala infarkt a ani přivolaná záchranná služba jí už nedokázala pomoci.

Nevím, jestli její smrt nějakým způsobem souvisela se záhadným světlem, ale já se z toho celá rozklepala. Vzalo mě to natolik, že jsem nějaký čas na chatu nejezdila. Manžel mě sice přemlouval, abychom jeli, jenže já zkrátka nemohla. Nešlo to! Potřebovala jsem se psychicky srovnat, což se mi po pár týdnech nakonec podařilo.

Mohlo by Vás zajímat:

Lída (23): Kartářka mi potvrdila to, co si myslím celý život. V mém domě se usadili duchové

Od té doby se mi nic podobného nestalo

Když jsem se pak na chatě po odmlce objevila, vše bylo v normálu. Po světlu v kůlně ani památky. Od podivné události uběhl už téměř rok. Musím se přiznat, že v těžkých chvílích jsem dokonce zvažovala, že bych chatu prodala, ale nakonec jsem od toho upustila.

Bylo to správné rozhodnutí! Jezdíme teď na ni s Petrem při každé příležitosti a je to báječné. Do kůlny jsem od té doby zašla snad tisíckrát a vždy bylo vše v pořádku. Co se mi tehdy zjevilo za úkaz? Vážně nevím a zřejmě se to už nedozvím.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Olina (27): Obyčejná páteční noc na chatě se změnila ve strašidelný zážitek. Možná to bylo úplňkem

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.