Manželství je plné různých zkoušek, které ukážou, jestli to vaše láska ustojí. Jednou z nich je narození dětí a jejich výchova. Paní Helena žije se svým manželem Adamem už patnáct let, ale přesto si teď není jistá, jestli si vybrala správně.
Když jsem si Adama (47) před patnácti lety brala, byla jsem si jistá, že jsem si vybrala správně. Byl úžasný, hodný a měl moc rád děti. Také to s nimi velmi dobře uměl. Věděla jsem, že jednou bude úžasný táta.
Adam byl úžasný táta
Narození prvního syna Kryštofa (14) mi to jen potvrdilo. Adam mě ve všem podporoval, chodil s kočárkem ven, abych se mohla prospat, častokrát za mě i uspával. Všichni mi říkali, jakého úžasného muže jsem si vybrala a jaké mám štěstí. Když se nám narodil druhý syn Samuel (10) opakoval se stejný scénář.
Adam by z fleku mohl vyhrát cenu pro otce roku. Dokázal se postarat nejen o staršího Kryštofa, ale pomáhal mi i s péčí o čerstvě narozeného Samíka. Byl to naprosto dokonalý manžel. Jeho starost o syny vydržela až doteď. Vždy si s nimi hrál, nikdy je neodbyl, že má něco na práci. Byl v tom opravdu dokonalý, často jsem mu záviděla jejich vztah. Já jsem si s nimi tak blízká nebyla.
Manžel tráví víc času v práci
Teď ale Adam vzal novou pozici v práci a s ní jako by se všechno změnilo. Najednou v práci tráví spoustu času a na kluky i na mě má stále méně času. Když už po několikáté v jednom týdnu přišel domů pozdě večer, musela jsem mu něco říct.
„Měl by sis najít čas i na kluky, vždyť je vídáš jenom u snídaně. Hlavně Samík se po tobě ptá, chybí mu čas, který trávil s tebou," řekla jsem mu. Adam slíbil, že se s tím pokusí něco dělat a být doma častěji. Svůj slib nesplnil. Doma je stále velmi málo. Nedávno můj pohár trpělivosti přetekl. Adam udělal něco, co je opravdu neodpustitelné.
Manžel zapomněl na narozeninovou oslavu
Před týdnem bylo Samíkovi deset let. Jsou to vcelku důležité narozeniny, první kulatiny, a tak jsem na pátek odpoledne naplánovala rodinou oslavu. Měli na ní být moji i Adamovi rodiče a pár dalších příbuzných. Samík se na oslavu moc těšil.
Dorazili všichni. Až na Adama. Když jsem mu volala, co se děje, kde je a proč tady není, omluvil se mi do telefonu. Prý zapomněl a zdržel se v práci. Byla jsem na něj opravdu dost naštvaná. Udělala bych cokoliv, aby se vrátil ten starý Adam, pro kterého byli jeho synové nejdůležitější. Měla jsem ho o tolik raději, než toho nového Adama, který dává přednost práci.
Další příběhy ze života ➔
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.