Helena (44): Chtěla jsem třetí dítě, abych zachránila naše manželství. Celé to ale dopadlo úplně jinak

Pozdě bycha honiti. Asi tak bych začala své vyprávění o tom, jak nedospěle jsem se zachovala. Abych zachránila naše krachující manželství, rozhodla jsem se pořídit si třetí dítě. Věděla jsem, jak moc si Vilém (47) vždycky přál kluka.

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (39): V mém těle roste dítě, které bude postižené. Musela jsem se rozhodnout, zdali mu dám život

Vymýšlela jsem, jak zachránit manželství

S manželem jsme se za poslední dva roky odcizili. Vilém trávil hodně času v práci nebo na golfovém hřišti. Když už jsme spolu doma mluvili, tak ironicky a ve výčitkách. Nechtěla jsem si připustit, že je naše manželství u konce, a tak jsem se rozhodla pro něco naprosto šíleného.

Věřila jsem, že třetí dítě by nás mohlo zase spojit. Zvlášť, kdyby to byl kluk. Máme totiž s Vilémem dvě holky, které právě procházejí pubertou. Chvíli nenávidí mě, pak zase manžela, což naší už tak dost dusné domácí atmosféře nepomáhá. Navštívila jsem tedy svého gynekologa.

Chtěl jsem znát stav svého těla, a hlavně vědět, s jakou pravděpodobností bych ještě mohla otěhotnět. Můj lékař se spíše přikláněl k variantě, že to není dobrý nápad. Vysypal mi na stůl seznam rizik, která jsou spojená s těhotenstvím v pozdějším věku. Po vyšetření ale prohlásil, že fyzicky to možné je.

Mohlo by Vás zajímat:

Ilona (28): Mělo se nám narodit postižené dítě a manžel mě těsně před porodem opustil. Nakonec se stal zázrak

Začala jsem potají svádět manžela

Musela jsem zničehonic začít svádět manžela, aby můj plán vyšel. Nebylo tajemstvím, že jsme spolu nespali déle než půl roku. Ovšem stačila láhev vína a nové spodní prádlo a víc jsem ho přemlouvat nemusela. K mému překvapení netrvalo početí moc dlouho. Po dvou měsících jsem držela v ruce pozitivní těhotenský test.

Musela jsem chodit na vícero vyšetření kvůli věku. Vše se zdálo být v pořádku. Když jsem to oznámila manželovi, byl skutečně šťastný. Projevil sice jisté obavy, ale ty jsem měla i já. Čekal mě odběr plodové vody, protože lékař měl podezření na Downův syndrom. O tom už jsem ale doma pomlčela. Sama jsem doufala, že se jeho slova nenaplní.

Když mi doktor šetrně sděloval, že se nám na 90% narodí postižený kluk, propadla jsem panice. O potratu jsem ale nepřemýšlela. Stále ve mně žila naděje, že to dobře dopadne. Už jsem v sobě ale nedokázala najít sílu, abych to řekla manželovi. Ten se to dozvěděl až na porodním síle. Dítě s takovým postižením zaručeně poznáte.

Mohlo by Vás zajímat:

Renata (33): Na rozdíl od přítele já už třetí dítě nechci. A nevím, jak z toho ven

Manžel synovo postižení neunesl

Můj plán na záchranu rodiny se zhroutil. Vilém se ke mně i synovi otočil zády. ,,Já se o něj starat nebudu. Nemůžu. Něco sis vymyslela a nepřemýšlela jsi nad následky. Teď se tomu musíš postavit čelem, ale beze mě,“ zněla jeho první slova poté, co syn přišel na svět.

Začátky byly opravdu těžké. Musela jsem se velmi zajímat o to, co taková diagnóza znamená. Musím být pro syna silná, protože bude na všechno potřebovat mnohem více času. Mohla bych mu mít za zlé, že nás s manželem rozdělil. Ale opak je pravdou.

Díky Marečkovi jsem si uvědomila, co je v životě důležité. Můj život se od základu změnil. Jsem rozvedená a ve střídavé péči máme jen dcery. Syn zůstává se mnou, protože manžel o něj nestojí. Marek je retardovaný a nikdy nebude jako ostatní děti. V tom tkví ale jeho krása. Naučil mě radovat se z maličkostí. Svého plánu nelituji ani vzdor tomu, jak to celé dopadlo.

Mohlo by Vás zajímat:

Sabina (37): Jsem těhotná a čekám třetí dítě. Takovou reakci příbuzných jsem nečekala

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.