Ilona (28): Mělo se nám narodit postižené dítě a manžel mě těsně před porodem opustil. Nakonec se stal zázrak

Když jsme si s manželem řekli, že je čas založit rodinu, nemohla jsem se dočkat. Začali jsme na děťátku pracovat. Nešlo to tak rychle, jak jsme si mysleli, trvalo to skoro dva roky, než se na těhotenském testu ukázaly dvě čárky.

Mohlo by Vás zajímat:

Martin (34): Chtěl jsem se s partnerkou po porodu rozejít, ale ona mě předběhla. Nečekal jsem to

Drsný verdikt lékaře

Já jsem byla plná štěstí, tak jsem to hned začala křičet do světa. Každý nám to přál. Nepřipustila jsem si myšlenku, že by se zrovna nám mohlo něco pokazit. Těhotenství vypadalo celkem v pořádku. Při návštěvě doktora při velkém ultrazvuku jsme si s Láďou vyslechli něco, co nechce žádný rodič slyšet.

,,Váš syn má Downův syndrom,“ řekl doktor velmi pokorně. Láďa skoro omdlel a začal chrlit otázku za otázkou: ,,Jak se to stalo, co to znamená, co se s tím dá dělat?“ Bylo to možná poprvé v životě, kdy jsem ho viděla plakat. Mně to trvalo velmi dlouho pochopit, co to pro nás a našeho syna znamená.

Mohlo by Vás zajímat:

Dominika (41): Velmi dlouho jsem si marně přála dítě, skoro mne to zlomilo. Najednou se stal zázrak

Manžel začal ignorovat to, že jsem těhotná

Internet se stal mým největším kamarádem a každý den jsem se snažila najít co nejvíc informací, abych si alespoň trochu dokázala představit, co nás po narození syna čeká. Bohužel, na takovou věc se připravit nedá. Rozhodla jsem se, že to nebudu řešit dopředu a počkám si na narození syna.

Láďa se začal chovat velmi divně. Chodil domů pozdě, často velmi opilý. Moje těhotenství najednou jako kdyby nebylo. Nejezdil se mnou do krámu a nekupoval věci pro miminko. Zdálo se, že to nesnese, že se nám narodí dítě s tímto onemocněním. Já jsem z toho také byla smutná, ale milovala jsem syna dřív, než se narodil.

Manžel už se mnou nechodil ani na ultrazvuky. Když jsme měli vybírat jméno, řekl mi jen: ,,Vyber, co chceš, stejně s námi dlouho nebude.“ Dost drsné. Jeho chování mě ničilo každým dnem. Nebral na mě ohledy. Nešlo přece jenom o něj…

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (31): Toužila jsem po holčičce, když mi po porodu dali do ruky miminko, nechtěla jsem ho

Nakonec mě opustil

Tři týdny před porodem přišel Láďa domů, požádal mě, abych si sedla, že mi musí něco říct. ,,Já nechci mít postiženého syna, nechci se o něj starat, nemělo se to stát. Proto odcházím.“ Sbalil si věci, vůbec nevnímal můj zoufalý pláč a prosby, aby zůstal, že to zvládneme. Odešel.

Zjevně rozčílením se mi spustil porod. Praskla mi plodová voda. Zavolala jsem si sanitku, protože Láďa mi telefon nevzal. Porodila jsem hodinu po příjezdu do nemocnice. Narodil se nám syn Honza. Je zdravý. Žádný Downův syndrom nemá. Nevím, jak je to možné, opakované testy ho nepotvrdily. Manžel to zjistil a prosí o odpuštění a chce se vrátit. Já teď momentálně nechci, protože odešel v tom nejhorším čase. I když Honza si tátu zaslouží. Dám si ještě nějaký čas.

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (35): Adoptovala jsem dítě, až teď na mě dolehlo, že není moje krev, a lituji toho

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.