Honzu opustil vlastní otec, když byl malý kluk. Jeho maminka si ale po čase našla hodného muže, kterého měl Honza rád víc než vlastního otce. Všichni tři začali žít konečně spokojený život. Jednoho dne ovšem nový táta nečekaně zemřel. Přišel se ale ještě naposledy rozloučit.
Můj vlastní otec nás opustil, když jsem byl ještě malý kluk. Matka si našla nového muže, kterému jsem začal říkat tati.
Nový táta
Petr (47) měl na rozdíl od mého otce matku vážně rád. Bylo to poznat už podle toho, jak se na ni díval. Z jeho projevu bylo jasné, že by na ni nikdy nevztáhl ruku jako ten slaboch, co si říkal táta. Bylo mi asi patnáct, když se mě matka s Petrem zeptali, jestli by mi vadilo, kdyby se vzali. Přál jsem matce štěstí, takže jsem samozřejmě souhlasil.
Žili jsme si skutečně dobře. Petr vydělával peníze, snažil se matce doma co nejvíce pomáhat. Byl to on, kdo mě vzal poprvé k moři nebo mě naučil plavat. Když mi ve škole nešla matematika, klidně u mě seděl a trpělivě mi látku vysvětloval. Proto když chtěli moje požehnání ke sňatku, neměl jsem nic proti. Přesně takového otce jsem si přál.
Po svatbě Petr zůstal dál tím skvělým chlapem. Máma po trápení s mým skutečným otcem rozkvetla. Z očí se jí vytratil strach. Byla konečně šťastná. Byl jsem rád, že to tak je, protože bylo jasné, že se časem odstěhuji. Takhle jsem věděl, že nebude sama.
Ze dne na den zase sami
Jednoho nedělního odpoledne ale dostal Petr srdeční infarkt a zemřel nám přímo doma v obýváku. Matka se zhroutila. Nebyla schopna vůbec ničeho. Pohřeb a s tím spojené věci jsem musel zařídit já. Sám jsem měl co dělat, abych to ustál. Nejdřív mě opustil vlastní otec a teď Petr, kterého jsem měl ze srdce rád.
Matka byla zcela na dně. Seděla jen doma s kapesníkem v ruce a ptala se proč. Neuměl jsem jí dát odpověď. Jen jsem jí chtěl hrozně pomoci od bolesti, kterou prožívala. Požádala mě, zdali bychom se mohli na pár týdnů z bytu odstěhovat. Všude Petra viděla a cítila. Potřebovala se z toho dostat, ale v bytě to nešlo.
Byt jsme opustili jen s nutnými věcmi a našli si podnájem o pár kilometrů dál. Nebylo lehké to finančně utáhnout, ale nějaké našetřené peníze jsme měli. Nakonec jsme se domů vrátili až po téměř půlroce.
Poslední vyznání lásky
Bál jsem se, jak to bude matka zvládat. První dny vypadala, že to překonala a dokáže v bytě normálně fungovat. Pár nocí po tom, co jsme se tam vrátili, se matka v noci vzbudila a šla do obýváku. Mě tím také probudila, takže jsem šel za ní. V chodbě na zemi byly rozházené uschlé květy.
Když jsme si na to rozsvítili, došlo nám, že to jsou květy růží, které matka před rokem nasbírala právě s Petrem. Původně byly uložené v knihách, aby pořádně uschly. Nechápal jsem, jak se na zem mohly dostat. Pořádně jsem se na ten obrazec zadíval. Matka během toho řekla: „To je vzkaz od Petra, květy jsou rozprostřené do tvaru srdce. Uvnitř je písmeno L, začátek mého jména.“ Měla pravdu. Bylo to poslední vyznání lásky.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.