Kdyby mohl Honza vrátit čas, určitě by něco udělal jinak. Přítelkyně je nepořádnice, která doma vůbec nic nedělá. Nedávno se jim narodila dcera, což byl poslední hřebíček do rakve, co se úklidu týče. Honza dělá všechno sám. Cítí se vyčerpaný a zklamaný. Co byste mu poradili?
Při seznámení vám druhá strana neřekne, jaké jsou její nedostatky. Na povrch to vyplave až po nějakém čase. Moje Markétka (22) je například bordelářka.
Veškeré domácí práce byly na mně
Než jsme spolu začali bydlet, nic jsem nepoznal. Když mě vzala k sobě domů, žádný velký nepořádek jsem tam neshledal. Začali jsme spolu bydlet až po dvou letech. Dokonce byla natolik ochotná, že se přestěhovala sto padesát kilometrů od místa, kde má rodinu a práci.
Ze začátku byla snaživá. Občas doma uklidila, ale nic velkého to nebylo. Přitom měla podstatně více času než já. Pracovala v pekárně, její směna začínala v pět ráno a končila kolem jedné. Mohla tedy odpoledne umýt dva dny staré nádobí nebo vytřít podlahu. Místo toho polehávala a odmítala přijmout domácí práce za svou povinnost.
Já jsem nás de facto živil, protože ona si toho moc nevydělala. Odcházel jsem z domova před sedmou a vracel se nejdříve v šest. Rád bych si uvařil kávu a chvíli odpočíval. Jenže v bytě, kde skáčete přes hromady špinavého oblečení, bych si to ani nevychutnal. Proto jsem začal prát a umývat nádobí.
Těhotenství to ještě zhoršilo
Markétě to vůbec nebylo hloupé. „Nepůjdeme někam ven?“ zeptala se, zatímco já věšel její kalhotky. „Nikam nejdu, jsem unavený. Pojď mi radši pomoct,“ vyzval jsem ji. „To není nic pro mě. Tobě to jde stejně líp,“ odbyla mě a dál se dívala na televizi. Začínal jsem zuřit, protože to bylo každý den něco. Když už jsem nenašel v dřezu špinavé nádobí, tak na mě zíral přeplněný odpadkový koš nebo nechutně špinavá toaleta. Často jsem v hlavě skloňoval otázku, jestli se s Markétkou nerozejdu.
To by ovšem nesměla přijít s tím, že je těhotná. Já jsem tím dostal naději, že se její přístup k úklidu s příchodem miminka zlepší. Bude muset více dbát na hygienu a pořádek. To jsem byl ale bláhový! Celé těhotenství proležela Markéta na gauči s kopou jídla. Na mě zbylo vše ostatní. Sotva mi skončila pracovní doba, začínala druhá směna doma.
Po narození Elišky byl u nás ještě větší nepořádek. Markéta nezvládala už vůbec nic. Sám jsem začal litovat, že jsme si o tom nepromluvili ještě dřív, než se dcera narodila. Teď, když jsem po přítelkyni něco chtěl, oháněla se tím, že se celý den stará o dítě. Dcera ale podle všeho skoro pořád spala, budila se jen na jídlo, nebo když měla plnou plenu. Z našeho bytu se stávala obří popelnice. Všude nepořádek, obaly od jídla, rozlité umělé mléko.
Navíc na mě začala žárlit
I Markéta začala působit zanedbaně. Přestala dodržovat základní hygienu. Často mívala mastné vlasy. O tom, jak jí smrdělo z pusy, raději pomlčím. Aby toho nebylo málo, začala mi dělat doma žárlivé scény. „Kde jsi tak dlouho? Já vím, že jezdíš za ženskýma,“ spustila jednou hned ve dveřích. „Prosím? Já se otáčím, jak to jen jde, abych nás uživil, tak si těch nesmyslů nech,“ vybuchl jsem.
Jakmile jsem usedl k počítači, abych něco dodělal, stála mi za zády a slídila, komu jdu psát. Nesmyslné žárlení plus zanedbaná domácnost mě dostávají do velkého stresu. Moc bych si přál vracet se domů s radostí. Dceru i Markétu miluju, ale pokud se něco nezmění, obávám se, že dojde na nejhorší. Neváží si ničeho. K malé dokonce v noci vstávám také já, protože Markéta je velmi vyčerpaná. Doufám, že mi někdo brzy řekne, že je to jen zlý sen.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.