Hubert by byl rád pro svoje dva kluky víc než jen běžným otcem. Přeje si být tatínkem, na kterého se děti těší. Manželka Stela však kluky posílá proti němu. Před Hubertem to popírá, ale on si tím je jistý. Snaží se ke klukům najít cestu, jenže žena mu to komplikuje. Chová se, jako kdyby děti byly jen její.
Všiml jsem si, že se mě manželka v očích našich dětí snaží pošpinit. Tomáš (8) a Kuba (6) jsou hodně pod jejím vlivem. Co máma řekne, to platí. Má tak v rukávu trumf, se kterým mohu jen těžko soupeřit. Uniká mi však fakt, proč to vlastně dělá.
Manželka si stahuje děti k sobě
Naše děti jsou ve věku, kdy se s nimi dá krásně manipulovat. Moje manželka Stela (33) to moc dobře ví. Před časem jsem si všimnul, že když se za mnou zavřou dveře, něco si šuškají. A pak se smějí. Když jsem se zeptal, co si řekli, všichni mlčeli.
Dvakrát do měsíce zajdu na pivo. Stela hned bulíkuje dětem do hlavy, že jdu pryč kvůli nim. Myslel jsem si, že mě šálí sluch. Hned jsem se začal hájit, že jdu prostě jenom na pivo, protože jsem dlouho neviděl své kamarády. Kuba za mnou přišel a zeptal se: „Tati, proč nás nemáš rád?" A já padl do kolen. „Kdo ti řekl, že vás nemám rád? Vždyť to přeci není pravda," řekl jsem a páčil z něj, proč si to myslí.
I když nerad, nakonec přiznal, že mu to nakukala maminka. Udeřil jsem na Stelu, co to má znamenat. Ta se vymlouvala a tvrdila, že si to Kuba vymyslel, aby byl zajímavý. Měl bych jí sice věřit, ale nezdálo se mi to.
Kluci mě neberou jako tátu
Možná to celé vypadá jako blbost, ale strašně mě to štve. Ona s nimi tráví mnohem víc času. Tři dny v týdnu pracuje z domova, takže kluky veze do školy. Když mají kroužek, tak je veze také ona a pak s nimi může někam jít. Moje pracovní doba mi neumožňuje být s nimi víc. Mám pro rodinu de facto jen víkendy.
Na ty si ale Stela plánuje aktivity jen s dětmi. Mě do nich nezahrnuje. Já dostanu tak akorát seznam věcí, které mám doma udělat, dodělat a opravit. Oni jsou spolu celý víkend a já jsem sám. Kvůli tomu postoji, že děti jsou vlastně jenom její, nemám ani pořádný vliv na výchovu. Kluci mě vůbec neposlouchají, nejsem pro ně autorita.
Když už to začalo být neúnosné, rozhodl jsem se se Stelou promluvit. Podle všeho tím byla překvapena. Hned se hájila a vlastně to celé svalovala na mě. „Jsi pořád pryč. Tak asi proto tě kluci moc neberou," tvrdila. „Já bych spíš řekl, že to bude tím, že je posíláš proti mně," řekl jsem vážně.
Chci být taťka, na kterého se děti těší
Požádal jsem ji, aby mi dala víc prostoru být s dětmi. Rád bych je alespoň vozil do školy, vzal o víkendu do kina nebo jen tak na zmrzlinu. Začali jsme to praktikovat, ale moc nám to nefunguje. Jak jsou kluci hodně zvyklí na mámu, tak už po hodině chtějí za ní. Když jsme zkusili trávit víc času pohromadě jako rodina, jsem páté kolo u vozu.
Přesně nevím, kde se to celé pokazilo, ale nepřijdu si jako člen rodiny. Kluci se ode mě nechtějí pomalu ani nechat umýt. Stejné to je, když jim chci udělat večeři nebo večer přečíst pohádku. Vinu jim za to nedávám. Tu má na svých bedrech Stela a její přístup. Roky jsem si nevšiml, že se snaží mít děti jen pro sebe. Musím na tom zamakat, protože takhle to být nemůže. Chci být víc než jen táta. Přeji si být tatínkem, na kterého se děti těší.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.