Majdin život se scvrknul jen na povinnosti. Chodí do práce, stará se o děti a domácnost. Nemá prostor, aby se věnovala svému oblíbenému cvičení. Její manžel Lukáš totiž chodí každý večer za sousedem na pivo a na Majdiny potřeby nebere ohledy. Ona už je zoufalá a neví, jak z toho ven.
Mám poslední dobu zlost na svého manžela Lukáše (37), který se začal chovat jako prvotřídní sobec. Lukáš večer co večer odchází k sousedům na pivo. Vzhledem k tomu, že máme dvě malé děti, někdo s nimi musí zůstat doma. Dokud to bylo jednou týdně, dalo se to snést. Teď už mě to ale fakt štve.
Vždycky jsem aktivně sportovala
S manželem jsme si vždy vycházeli vstříc a respektovali naše koníčky. Odmala jsem závodně běhala a plavala. V dospělosti se k tomu přidaly návštěvy v posilovně a jízda na kole. Sport je pro mě ten typ odpočinku, který praktikuji, když chci vypnout hlavu.
Než se narodily děti, bylo celkem jedno, kdy jdu cvičit nebo si zaplavat. Byla jsem paní svého času. Když už jsme byli s Lukášem spolu, také to nevadilo. On měl koníčky v podobě fotbalu a hospody. Nikdy jsem neřekla ani popel. Byla jsem ráda, že se také něčemu věnuje, protože já tak měla volné ruce a nemusela poslouchat řeči, kde pořád trajdám.
Když se narodil Vítek (7), moje hobby šly stranou. Nebyl čas a vlastně ani síla chodit cvičit. Byla jsem ráda, když jsem vstala ráno z postele. Ke sportu jsem se vrátila, když mu byl rok a půl. Moc dlouho jsem u toho ale nezůstala, protože jsem znovu otěhotněla.
Nemám čas na sport, protože manžel je pořád pryč
Čekala jsem, až přestanu kojit Tomáše (5), abych se mohla vrátit do formy. I když už nekojím čtyři roky, pořád nemám prostor na cvičení. A kde že je problém? Ten problém se jmenuje Lukáš. Za tu dobu, co já doma hnila s dětma a nikam jsem nemohla, on se začal aktivně věnovat popíjení piva společně s našimi sousedy. Bydlí o dva domy dál, takže to má co by kamenem dohodil.
Když se vrátí z práce, odbude si s námi nejnutnější a už se vidí s pivem v ruce. Než si stihnu obléct tenisky, že jedu cvičit, šlápne na zmizík. Už sama chodím do práce a potřebuji nějaký ventil. Mám pocit, že můj život naplňují jen povinnosti - práce, děti a domácnost. Na to, co bych chtěla dělat, už není čas. Respektive k tomu nemám prostor ze strany manžela.
Není to tak dlouho, co jsem ho požádala, aby svoje výpravy za pivem eliminoval. Jasně jsem mu řekla, že se chci vrátit ke cvičení. A to alespoň třikrát týdně. Jeho výraz mluvil za vše. „A kdy mám chodit za klukama na pivo?" zděsil se. „Třeba až se vrátím, nebo ty dny, kdy nepojedu cvičit," nabídla jsem. „Oni se mnou ale počítají," fňukal.
Musím manžela přelstít, nebo za sebe neručím
„Myslím, že je na čase, abych i já měla možnost někam jít, nemyslíš? Po těch letech s dětma na mateřské jsem na řadě," vyložila jsem karty na stůl. Naivně jsem čekala, že to Lukáš pochopí a dá mi trochu víc svobody. K mému vzteku se to ale nestalo. U nás doma je to teď jako na závodišti. Vyloženě se předháníme u dveří, kdo dřív vezme za kliku.
Lukáš zatím vítězí. Začal totiž rovnou z práce mířit za sousedem. Auto si nechá u něj a ráno si ho vyzvedne. Jsem z toho zoufalá, protože nechává všechno na mě. Co by mu to asi udělalo, kdyby zůstal alespoň dva dny v týdnu doma s dětmi? Musím najít způsob, jako ho přelstít, nebo za sebe neručím.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.