Irenu trápily podivné sny. Vídala v nich svého otce, za nímž létali dva havrani. Mladá žena si scény nedokázala vysvětlit, pár týdnů nato se však dozvěděla zprávu, která ji poslala do kolen.
Sny se mi zdají, ostatně jako každému z nás, už od dětství. Nikdy jsem si z nich moc nepamatovala. Vždycky jen pár útržků, ať už to byly sny příjemné, nebo divoké. Tentokrát se mi v nich ale opakovaly podobné scény, v nichž figuroval můj otec a havrani. A jiné bylo i to, že jsem si po probuzení vybavila prakticky všechno. Bohužel po třech týdnech, co bizarní sny ustaly, přišla tragická zpráva.
Za tátou přilétli havrani
Vše začalo před rokem. Lehla jsem si do postele, a jak jsem byla za celý den unavená, bleskově jsem zabrala. Za noc jsem se ale dvakrát vzbudila kvůli podivnému snu. Spatřila jsem v něm svého tátu, který odpočíval v obýváku a něco si kutil. Bylo sychravé podzimní odpoledne a nic zvláštního se evidentně nedělo. Alespoň mi to tak připadalo.
Pak ale na okenní parapet přilétli dva havrani. Černá barva, namodralé peří a šedý zobák, byla jsem si identifikací těch opeřenců zcela jistá. Chvíli nahlíželi přes sklo a pozorovali otce, jenž jim zpočátku nevěnoval pozornost. Až když začali klovat na okno, zbystřil. Došel k oknu a snažil se je odehnat, což se mu povedlo až v momentě, kdy ho otevřel. Havrani se lekli a odletěli. Jenže ne na dlouho.
Uběhla chvilka, když se jejich hlučný hlas ozval pro změnu z balkonu. Táta je chvíli ignoroval, pak už to ale nevydržel a pospíchal na balkon. Když prudce rozrazil dveře, havrani neupláchli, což ho překvapilo. Místo, aby je vyhnal, posadil se na židli a civěl na ně. Oba ptáci vydrželi na balkoně asi pět minut, aby poté definitivně odlétli.
Podobné sny se opakovaly
Nic dalšího si už nepamatuju, každopádně ráno jsem svůj sen převyprávěla tátovi, který se jen lehce pousmál. Podobný příběh při snění se mi opakoval za další tři dny. Opět za tátou přilétli dva havrani, tentokrát při procházce na louce. Uviděl je na obloze, chvíli ho jako by sledovali, a když zašel do lesa a usedl na pařez, aby si trochu odpočinul, zahlédl je, jak sedí na protilehlém stromě.
Sen, v němž se objevoval táta ve společnosti havranů, se mi vrátil ještě jednou. Zvažovala jsem, komu to říct a jestli nepožádat o pomoc odborníky. Jenže když jsem se je pomalu chystala oslovit, podivné sny zničehonic ustaly. Prostě zmizely!
V tu chvíli jsem si oddechla, to jsem však ještě netušila, co přijde! Uběhly tři týdny, když mi máma volala do práce, že táta doma zkolaboval a záchranná služba ho odvezla do nemocnice. Byla jsem vyděšená a spěchala do špitálu, kam už dorazila máma. Byla jsem zhruba v polovině cesty, když mi začal vyzvánět telefon. Byla to máma. „Táta zemřel,“ vysoukala ze sebe uplakaným hlasem. „Dostal infarkt, šlo to strašně rychle,“ dodala.
Varoval mě někdo ve snu?
Dala jsem se do pláče, byla to pro mě strašná rána, protože táta byl zdravý a nikdy si na srdce nestěžoval. Doteď se s jeho smrtí nedokážu vyrovnat.
Často si přitom vybavím sny, v nichž se mi zjevoval ve společnosti havranů. Varoval mě snad někdo a předpověděl jeho smrt?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.