Když se Vaškovi ve snu zjevil zesnulý otec s jistým varováním, nebral ho vážně. Táta po něm chtěl, aby se následujícího dne vyhnul cestě přes most. Vašek neměl v plánu poslechnout. Ovšem pár minut před tím, než na něj měl vjíždět, mu zvonil telefon. To mu zachránilo život.
Když mi před deseti lety umíral tatínek, držel jsem ho do poslední chvíle za ruku. I když už mě vlastně ani nevnímal, chtěl jsem u něj být. Jakmile naposledy vydechl, věděl jsem, že už mu je dobře. Co jsem ale nevěděl, bylo, že mi jednoho dne zachrání život. Od onoho varování věřím, že je mým andělem strážným.
Byl jsem s tátou do poslední chvíle
Než abych tehdy brečel nad tím, že mi umírá táta, raději jsem se snažil u něj být. Odcházel v bolestech a myslím, že si smrt už i přál. Co je to za život, ležet celé dny v posteli, nadopovaný prášky proti bolesti a pomalu o sobě nevědět? I přesto jsem za ním každý den chodil. Hodiny jsem seděl u jeho postele, četl mu z jeho oblíbené knížky a držel ho za ruku.
Celý život jsme byli jako kamarádi. Jediné, na čem jsme se moc neshodovali, byla moje práce. On ze mě chtěl mít něco víc než jen řidiče. Já ale auta vždycky miloval a věděl jsem, že to bude to, co mě bude živit a bavit. Takže práce kurýra byla tou správnou volbou.
Táta se o mě bál. Každý den po směně mi volal, aby si ověřil, že jsem v pořádku. ,,Měl bys toho nechat. Je to tak nebezpečné,“ říkával pokaždé. Já mu to vždycky pro klid nás obou odkýval, ale úmysl s tím skončit jsem neměl. Když před deseti lety zemřel, bolelo to. Najednou tu ten silný táta nebyl. Slíbil jsem si, že nebudu truchlit.
Thea (29): Padající fotografie zesnulé maminky byla varováním, že se něco děje
Táta mě ve snu přišel varovat
Vedl jsem dál normální život s rodinou. Své práce jsem ale nenechal. A právě s ní vlastně souvisí můj příběh. Táta za mnou před časem přišel. Šlo o setkání ve snu, ve kterém mě varoval. ,,Zítra se vyhni cestě přes most nad řekou. Kolem půl druhé se tam stane neštěstí. Musíš jet jinudy,“ znělo jeho varování.
Musel jsem uznat, že ten sen byl živý, ale ani tak jsem neměl v plánu otce poslechnout. Byl to přeci jen sen. Jel jsem do práce, kde jsem naložil balíky a vydal se na rozvoz. Když jsem studoval, kudy pojedu, bylo tam i místo, před kterým mě otec ve snu varoval. Musel jsem si znovu zopakovat, že to byl jen sen a není třeba se bát.
Pár minut před tím, než jsem měl na most vjet, mi zazvonil telefon. Měl jsem ho hozený vzadu v tašce. Sotva dozvonil, začal zvonit znovu a znovu. Vůbec se mi to nehodilo, ale rozhodl jsem se zastavit a podívat se, kdo volá. Mohlo jít o manželku nebo děti. Zastavil jsem pár metrů před mostem. Natáhl jsem se dozadu, abych si z tašky mobil vyndal.
Táta mi zachránil život
A jak jsem byl otočený, najednou slyším ránu. Tvrdý náraz. Otočím se a vidím, jak do sebe narazila dvě auta. Jedno se převrátilo a kutálelo se několik metrů. Vystoupil jsem s mobilem v ruce, abych zavolal pomoc. Během chvíle se ozvaly houkačky a na místo přijela i policie. Most byl neprůjezdný a já musel zvolit jinou trasu.
A pak mi to došlo. Bylo lehce po půl druhé odpoledne. Tak, jak táta prorokoval ve snu. Vzal jsem telefon a zjišťoval, kdo mi volal. Měl jsem zmeškané hovory z neznámého čísla. Věřím, že to byl táta. Snažil se mě před neštěstím zachránit. Nebýt zvonícího telefonu, na most bych vjel a bůh ví, jak by to dopadlo. Táta mi zachránil život. Teď vím, že až mě bude zase někdy varovat, je dobré ho poslechnout.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.