Irena si našla muže svých snů. Byl k ní velmi pozorný. Neustále jí vyznával lásku. Nejdřív jí to lichotilo, jenže časem už to Pavel přeháněl a skoro jí svoji láskou dusil. Nechtěla ho ranit a něco pokazit, ale věděla, že už to moc dlouho nevydrží. Jednou, když už toho bylo moc, mu řekla pravdu. Jak se k ní chová Pavel dnes?
Nedávno jsem se seznámila s Pavlem. Líbilo se mi na něm, že je ke mně velmi pozorný. Když jsem poprvé slyšela vytoužené ,,miluju tě“, byla jsem nejšťastnější ženou pod sluncem. I já jsem do něj byla velmi zamilovaná.
Byl hodně zamilovaný
Pár vztahů jsem už zažila, ale nikdy jsem nenašla nikoho, kdo by mi seděl tak jako právě Pavel. Byl velmi romantický. Rád nám chystal večeře při svíčkách nebo jsme jezdili na hezká místa. Doufala jsem, že to nikdy neskončí a stále budeme plout na našem růžovém obláčku lásky.
Když jsme se rozdělili a každý šel do práce, napsal mi párkrát přes den zprávu, která vždycky končila stejně, že mě miluje. Někdy přišla i samotná zpráva, kde stálo jenom vyznání lásky. Na můj vkus to bylo trochu moc, ale říkala jsem, že ho to určitě časem přejde, až opadne prvotní zamilovanost.
Opak byl pravdou. Čím déle jsme spolu byli, tím jeho vyznávání lásky rostlo. Zprávy mi chodily celý den, pořád to samé dokola. Jak mě miluje a nikdy mě neopustí. Začal to praktikovat i v osobním kontaktu. První slova po ránu byla, že mě miluje. Zaplatila jsem za něj kávu. Stačilo říct děkuju, ale on si jel to svoje, že mě miluje.
Jeho vyznání lásky mi vadí
Čeho je moc, toho je příliš. Začalo mi to lézt vyloženě na nervy. Jakmile jsem ta slova lásky slyšela, měla jsem mráz na zádech. Nejhorší na tom bylo, že se začal ptát, proč to hned neopakuji a neřeknu to samé. Nedokázal pochopit, že láska se dá vyznat i jinak než slovy. Například konáním činů.
Jednou jsme byli v krámě a minuli jsme květinářství. Vrátil se do něj a koupil mi kytku. Prý jen tak. Prodavačka se na nás culila a Pavel sám od sebe říká: ,,To víte, já ji prostě hrozně miluju,“ a dal mi pusu. Vařila se ve mně krev, protože jsem na to začínala být alergická. Jakmile jsme potkali nějaké známé, i jim to dokázal říct skoro na potkání.
Postěžovala jsem si matce, která mě ještě napomenula, abych byla ráda. To se dnes jen tak nevidí, aby byl takto slušný chlap. Jenže to jeho věčné a pro mě už otravné vyznávání lásky vše kazilo.
Pohár trpělivosti přetekl
Pohár trpělivosti přetekl, když jsme šli z kina. Chytl mě na schodech za ruku a řekl mi: ,,Miluju tě, jsi moje štěstíčko.“ Já už jsem to nevydržela a odstrčila jsem ho od sebe. On se neudržel na eskalátorech a skácel se dolů. Rychle jsem běžela za ním. Byl trochu potlučený, ale nic hrozného.
,,Co jsem provedl, že jsi do mě strčila?“ ptal se udiveně. ,, Už ti to musím říct, hrozně mi vadí, že mi tisíckrát denně říkáš, jak mě miluješ, leze mi to na nervy,“ přiznala jsem se. Cestou domů jsme se domluvili, že si na to dá pozor. Jsou to už dva měsíce. Od té doby to neřekl ani jednou. Mně to začalo chybět a cítím se nejistá. Jsem vážně nemožná.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.