Ivana (39): Děti mě vůbec nerespektují. Jako na potvoru poslechnou jen osobu, kterou teď nemůžu vystát

Své dvě děti Evu (8) a Jindřicha (12) miluji nade všechno na světě. Udělala bych pro ně cokoliv. V jejich výchově je mým neocenitelným pomocníkem můj manžel Daniel (40). Byla bych si na svoji situaci vůbec nestěžovala nebýt mojí tchyně.

Mohlo by Vás zajímat:

Jáchym (33): S přítelkyní jsme se shodli, že nechceme děti. Netušil jsem ale, jak se to vyvrbí

Měla jsem tchyni velmi ráda

Ze začátku jsem si velmi rozuměly. Říkala jsem si, že je důležité udržovat s ní dobré vztahy. Chodily jsme spolu na výstavy a jednou za měsíc vyrazily na kávu. Tchyně je vzdělaná žena, jako vyučující na střední škole vždy věděla, co se děje ve světě i jaká knížka stojí za přečtení.

Obdivovala jsem ji za její sečtělost i znalosti. Naše vztahy se začaly ochlazovat až po narození dětí. Jindra byl náročné miminko, které vyžadovalo neustálou péči, často jsme s ním byli u doktora, a tak mi zbývalo málo volného času. Na společné sešlosti s tchyní jsem musela zapomenout.

Mohlo by Vás zajímat:

Zita (33): Tchyně našla originální způsob, jak se nám vetřít do domácnosti. A já jí na to nemůžu nic říct

Zjistila jsem, že ji děti respektují víc než mě

To, že má na děti daleko větší vliv než já, jsem si uvědomila celkem brzy. Asi v době, kdy bylo Evě pět let. V její přítomnosti jsem byla pro děti vzduch. Cokoliv tchyně řekla, platilo. Moje napomenutí, že mají jít spát, se míjela účinkem.

S přibývajícím věkem dětí se to jen zhoršovalo. Každá návštěva u tchyně se měnila v souboj, která z nás dvou má u nich větší autoritu. Mám takový pocit, že si tchyně svoje chování ani neuvědomuje a nenapadne ji, jak mě jím shazuje. Je to přece jen učitelka, která má ve třídě dvacet puberťáků a ty musí srovnat do latě.

Mohlo by Vás zajímat:

Olda (39): Jsem si jistý, že nikdy nechci mít děti. Přišel jsem na způsob, jak toho dosáhnout

Začínám na tchyni žárlit

Při poslední návštěvě už ale můj pohár trpělivosti přetekl. Pomalu jsme se chystali odjet, jenže byl problém pochytat děti, které lítaly po domě. Na mé výzvy, aby se šly obléct, ani v nejmenším nereagovaly.

Až zásah tchyně nastolil pořádek. „Copak jste neslyšely, co vám říkala maminka? Ať už vás tady nevidím,“ křikla zvučným hlasem. Děti zkrotly a do 5 minut jsme odjížděli. Teprve doma mi došlo, jak je možné, že má u nich tchyně takovou autoritu a respektují ji? Co mám dělat jinak, aby mě také braly vážně?

Další příběhy ze života ➔

Mohlo by Vás zajímat:

Olga (35): Když jsem si vybírala povolání, na něco podstatného jsem zapomněla. Teď za to nesu následky

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.