Jakub (35): Do Tater už se asi nikdy nevrátím. Nejdřív mě vyděsil medvěd, pak přišlo něco ještě horšího

Každý rok v létě vyrážím s partou kamarádů někam pod stan. Letos jsme si vybrali Vysoké Tatry, kde se sice nedá složit jen tak, ale našli jsme chataře, který nám dovolil stanovat na jeho pozemku. Byl to perfektní kompromis, spát ve stanu a mít v záloze chatu...

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (47): Po kamarádčině smrti jsem šla kolem její chaty. Na to, co jsem zahlédla v okně, nikdy nezapomenu

Vyrazili jsme do Vysokých Tater

Cesta byla poněkud komplikovaná, ale po několika přestupech z vlaku na autobus a na motoráček jsme se octli v malé vesnici, nad kterou stálo několik chat. Než jsme vyrazili na místo určení, stavili jsme se v hospodě. Po tom všem cestování jednomu zkrátka vyprahne.

„Servus, chlapci, ako si tu žijete?" zahlaholil Tomáš (38) svou oblíbenou hlášku z filmu Vesničko má středisková, když jsme vešli do hospody. Nepadlo to na úrodnou půdu. Pokrčil rameny a jal se objednat něco, co pijí místní. Po druhé borovičce si k nám přisedl pán od vedlejšího stolu a začal se vyptávat, kam máme namířeno. Když jsme mu řekli, že budeme spát na louce ve stanech, vrásčitá tvář se mu ještě víc zvrásnila.

Pak z něj vypadlo, že letos se po okolí potulují medvědi a možná to nebude nejlepší nápad. Koupili jsme mu pití a nechali ho mluvit dál. V každé hospodě se najde někdo, kdo vám za panáka bude vykládat historky. Poslouchal jsem ho a přemýšlel, jestli je na tom něco pravdy. I u nás se psalo o slovenských medvědech, ale myslel jsem, že to je jenom nafouknutá bublina.

Mohlo by Vás zajímat:

Diana (45): Chtěla jsem si odpočinout na samotě u rybníka. Každou noc mě ale budilo volání o pomoc

Varování před medvědem

Když jsme podvečer dorazili na chatu, pan domácí se nedokázal přestat řehnit. Tom zkusil tu svou hlášku ještě jednou, ale po borovičce se mu pletl jazyk. Naštěstí nás čekalo královské pohoštění a konečně jsme zaplnili žaludky i jídlem. Domácí u nás seděl a čekal, až se najíme.

„Kluci, nechcete raději spát uvnitř? Našel bych vám místo. V poslední době není moc zdravé být venku po setmění. A v těch stanech..." začal vysvětlovat. „O medvědech jsme slyšeli v hospodě, ale myslím, že Kuba smrdí tak, že se žádný nepřiblíží," řekl se smíchem Tom. Jenže pan domácí se nesmál. A pak nám říkal něco podobného jako ten dědek v hospodě. Ale v té chvíli nám to bylo jedno. Netrmáceli jsme se takovou dálku, abychom nakonec nespali pod stany. Jsme přece chlapi, ne?

Tak pokrčil rameny a zavedl nás asi sto metrů od chaty, na místo, které bylo vyhrazeno na stanování. Bylo tam menší ohniště s připraveným dřevem. Pak nám popřál hodně štěstí a šel pryč. Jen prohodil, kde najdeme klíč od chaty. Pustili jsme se do stavění stanů a šli poměrně brzo spát, protože jsme měli za sebou vyčerpávající den. Nevím, kolik bylo hodin, ale rozhodně byla ještě tma, když mě vzbudil podivný zvuk. Jakési popotahování nebo čichání. Myslel jsem, že má některý z kluků rýmu, tak jsem jen z polospánku pronesl, ať jde do prdele s tím smrkáním, že se chci vyspat. Možná jsem zaslechl ještě nějaký lomoz, ale víc už si nepamatuju.

Mohlo by Vás zajímat:

Jarda (24): Jako každý rok jsme jeli s partou stanovat do lesů. Na tuhle příšernou noc ale nikdy nezapomenu

Stanovaní se změnilo v horor

Ráno jsem vstal jako první, protože mě tlačil měchýř. Když jsem se vymotal ze stanu, na čůrání jsem zapomněl. Půda kolem byla pokrytá ranní rosou a rozrytá. Všude byly široké stopy nějakého zvířete, které mělo drápy. To už vycházeli ze stanů i kluci a nadšeně si fotily ty stopy. Když jsem si vzpomněl na to, jak jsem v noci okřikl medvěda, běhal mi mráz po zádech.

Pak jsem se šel vymočit mezi stromy vzdálené asi padesát metrů od tábořiště. Nestihl jsem ani rozepnout poklopec, když jsem to všechno málem pustil do kalhot. Na stromě totiž visel medvěd. Asi nebyl celý, ale bylo jasné, že to má dávno za sebou. Vyděšeně jsem utíkal zpátky. Kluci mi nechtěli věřit, všichni se šli podívat na to, co z něj zbylo.

Mráz mi už po zádech neběhal, tentokrát jsem se regulérně rozklepal. Volali jsme domácímu a když dorazil a viděl tu spoušť, hned zbledl. Přinesl z chaty láhev a než ji nechal kolovat, sám si pořádně zavdal. Pak nám vyprávěl podivnou pověst o tvoru, který prý žije v Tatrách, ale ještě ho nikdo neviděl. A ten by mohl skolit i medvěda. Za jiných okolností bych to bral jako hospodské řeči, ale stačilo mi, co jsem viděl. Sbalili jsme stany, domácí nás hodil na vlakovou stanici a šli jsme pryč. Nikdo neřekl ani slovo, jen jsme na sebe vyděšeně koukali. Do Tater už se asi jen tak nevrátím...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jiří (29): Po rozchodu jsem jel na dovolenou sám. Ve starém italském městečku mě v noci děsil pláč vycházející ze zdí

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.