Jakub (41): Pět let jsem žil ve lži. Pak mi přítelkyně přiznala, kdo je otcem našeho syna

To, co mi Eliška (38) udělala, jí jen těžko odpustím. Žil jsem roky ve lži. Nejraději bych se sebral a odjel na konec světa. Brání mi v tom ale jedna zásadní věc.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (42): Manželova nevěra nezůstala bez následků. Nečekaná návštěva mi obrátila život vzhůru nohama

Dřel jsem, aby moje láska měla vše, po čem touží

S Eliškou jsme neměli lehké začátky. Seznámili jsme se v době, kdy ani jeden z nás neměl pomalu na chleba. Plácali jsme to, jak jen to šlo. Ona ještě studovala a já se živil jako skladník. I tak jsme si prosadili, že spolu budeme bydlet. Utáhnout nájemné a chod domácnosti z jednoho platu nebylo lehké.

Chtěl jsem ale své lásce dopřát všechno, o čem snila. Toužila dostudovat vysokou školu a otevřít si vlastní veterinární stanici. Dřel jsem do morku kostí, aby se tak stalo. Z práce jsem chodil rovnou na další brigádu. Padal jsem do postele unavený a spal sotva čtyři hodiny denně. Tak to šlo dva roky. Když Eliška získala titul, trochu se mi ulevilo.

I když si ještě nemohla otevřít vlastní veterinu, už díky praxi vydělávala peníze. Já tehdy dostal nabídku od známého, abych jezdil kamionem po světě. Viděl jsem v tom možnost vydělat si víc peněz. Oba jsme s Eliškou věděli, že to bude na úkor nás dvou, ale současně šlo jen o nějaký ten rok. Sama mě přemluvila, abych to vzal.

Mohlo by Vás zajímat:

Hana (27): Líbání prý není nevěra, tvrdil přítel. Rozhodla jsem se mu udělit lekci

Jezdil jsem s kamionem kvůli penězům

Odjížděl jsem v pondělí brzy ráno a vracel se v pátek během dne. Měli jsme pro sebe jen víkendy. I přes nastřádanou únavu jsem se Elišce věnoval. Snažil jsem se do dvou dnů nacpat všechno, co v týdnu nestíháme. Nezdálo se, že by strádala. Vždy mě vítala s otevřenou náručí. S každým příjezdem jsem ji miloval víc a víc.

Pak mi jednoho dne řekla, že je těhotná. To už jsem s kamionem jezdil po světe tři roky a chtěl jsem s tím nadobro seknout, ale šéf mi vyšel vstříc, takže jsem mohl jezdit po Čechách. Každý druhý den jsem se vracel domů. Byl jsem za to neskonale vděčný, protože se v tom točilo dost peněz. Po porodu jsem byl ten nejšťastnější člověk pod sluncem.

Narodil se nám syn Tobiáš, který je naprosto kouzelný. Od prvního okamžiku jsem ho miloval. Eliška byla vzorná mamka, která by ho na rukou nosila. Jen mezi námi se něco změnilo. Byla víc podrážděná, nemluvila na mě. Svaloval jsem to na hormony, které se jí po porodu pěkně vzbouřily. Snažil jsem se jí v rámci možností co nejvíce pomáhat, ale nestačilo to.

Mohlo by Vás zajímat:

Sabina (36): Po dvou potratech jsem konečně donosila dítě. Nesmím přiznat, co tomu předcházelo

Dozvěděl jsem se krutou pravdu

Byla ke mně chladná bezmála rok. Vždy, když jsem se zeptal, co je, řekla, že nic. Typická ženská lež. Čas plynul a mně docházelo, že mi Tobík není vůbec podobný. A nebyl jsem to jen já, kdo si to myslel. Říkala to jak moje, tak Eliščina rodina. Přítelkyně to vždy házela do autu: ,,Tak bude holt celý po mně, to se někdy stane.“

Když mu bylo pět let, vůbec jsem se v něm neviděl. Jednou jsem si udělal srandu a nahlas řekl: ,,Je ten kluk vůbec můj?“ A bral to jako vtip. Eliška se zvedla a řekla: ,,Tak když to musíš vědět. Není tvůj. Tobiáš není tvůj syn.“ Po velmi ostré hádce jsem se dozvěděl pravdu. Má ho se sousedem. Tobíka miluji. O Elišce už to říct nemůžu. Nikdy jí to neodpustím. Nikdy!

Mohlo by Vás zajímat:

Olga (63): Neuhlídala jsem dceřino vymodlené dítě. Stalo se to nejhorší, co mohlo

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.