Olga nám do redakce zaslala svůj příběh, který se stal před lety. Její dcera Monika nemohla dlouhé roky otěhotnět. Musela nakonec zvolit umělé oplodnění. Rodina prožívala veliké štěstí. Jednoho dne požádali Olgu, aby malého vnuka pohlídala. Bylo to bohužel poprvé a naposledy. Co se stalo?
Nemohla jsem se dočkat dne, kdy mi moje dcera Monika oznámí, že je těhotná. Osud jí nepřál a na svoje dítě si musela dlouhé roky počkat.
Dcera nemohla roky otěhotnět
Monika chodila léta s Matějem. Já jsem ho měla ráda už od začátku. Choval k Monice úctu, jakou si žena zaslouží. Tvořili velmi idylický pár. Dokud byli mladí, chtěli hlavně cestovat. Věděli, že až budou mít děti, nebude to tak snadné. Vždycky jsem tajně doufala, že až se vrátí, Monika mi řekne, že je těhotná.
Když bylo Monice skoro třicet, sama už cítila, že je na dítě připravená. Matěj s tím neměl jediný problém. Vysadila antikoncepci a doufali, že to nebude trvat příliš dlouho. Po dvou letech usilovného snažení se ale stále nedařilo. Nechali se tedy oba důkladně vyšetřit, aby věděli, kde je problém. Oba byli ale zdraví a schopní počít děti.
Doktor jim doporučil, aby se dále snažili. Když ale ani v pětatřiceti letech nebyla Monika těhotná, začala se bát. Po dohodě s Matějem se rozhodli podstoupit umělé oplodnění. Bohužel, ani to na poprvé nevyšlo. Až na třetí pokus se to povedlo a Monika byla konečně těhotná. Byla jsem štěstím bez sebe.
Poslední pokus
Dcera také zářila jako sluníčko. Matěj byl její velikou oporou. Dávala na sebe možná až přehnaný pozor, ale všichni jsme to chápali. To, že ve druhém měsíci potratila, byl skutečně zlý sen. Monika propadla absolutní beznaději. Ničilo mě dívat se na svoje dítě, jak trpí. Doufala jsem, že při posledním pokusu, který chtěli podstoupit, se to podaří.
Museli počkat minimálně dalšího půlroku, než to bude možné. Během toho byla dcera jako tělo bez duše. Bylo vidět, jak si dítě velmi přeje. Já věděla, že by byla milující maminkou. Modlila jsem se každý den, aby se to tentokrát podařilo. Byla jsem hlavně ráda za Matěje, který ji v tom nenechal.
Když přišel čas pro poslední pokus, všichni jsme se báli. Někdo moje prosby vyslyšel a dcera skutečně otěhotněla. Sama tomu zprvu nevěřila. Po všech těch útrapách už ani nedoufala. Vzhledem k tomu, že čtyřicítka byla za rohem, musela už být skutečně opatrná. Docházela na pravidelná vyšetření. Všechno bylo ale na dobré cestě.
Neuhlídala jsem ho
Výbava a vše kolem miminka se začalo chystat skoro tři týdny před termínem porodu. I ten proběhl bez komplikací. Narodil se krásný okatý kluk jménem Oliver. Naší rodinou proudilo ohromné štěstí. Monika naplnila moje představy o tom, jak skvělá matka bude. Děkovala jsem tomu nahoru, že jim dítě nakonec dopřál.
Matěj mě jednou požádal, že by rád Moniku pozval do divadla, jestli bych přišla k večeru pohlídat Olivera. Byla jsem šťastná, že mi věří a já ho mohu hlídat. Ukázali mi všechny propriety, které měli. Od chůvičky po monitor dechu. Když odešli, vnukovi jsem dala poslední mlíčko a šla ho uložit do postýlky. Dlouho jsem mu něco vyprávěla, než usnul.
Šla jsem si sednout do obýváku. Kolem jedenácté se vrátili domů. Dcera se ustaraně ptala, jak to šlo. „Neboj, malý spinká jako andělíček,“ řekla jsem pyšně. Monika mu šla dát ještě pusu. Vtom ale začala křičet. Letěli jsme tam. Vnouček byl modrý a nedýchal. Volali jsme sanitku. Doktor nám smutně sdělil, že Oliver zemřel na syndrom náhlého úmrtí. Nikdo neměl šanci tomu zabránit. Já jsem se zhroutila a dcera také. Nikdy si to neodpustím.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.