Je všeobecně známé, že vyvolávání duchů je riskantní. Janě zemřela teta a ona se rozhodla pro spojení s ní. Pokusila se vyvolat jejího ducha. Myslela si, že se jí to nepovedlo, a tak to hodila za hlavu. Jenže netrvalo dlouho a v bytě se začaly dít divné věci.
Když mi jednoho zemřela teta, která pro mě byla vším, nenapadlo mě nic lepšího než se pokusit o vyvolání jejího ducha. Našla jsem si osvědčený postup a pustila se do díla. Netušila jsem, na jaké problémy si tím zadělám.
Netušila jsem, koho jsem vyvolala
Pro vyvolání své milované tetičky Lídy jsem se rozhodla zhruba půl roku po jejím odchodu. Usedla jsem doma do kruhu svíček a vytáhla spiritistickou tabulku. Nešlo mi o nic jiného, než tetu na chvíli cítit nebo s ní mluvit. Pokus dostat ji na malý okamžik zpět do světa živých mi nevyšel. Na moje otázky nereagovala. Neměla jsem ani pocit, že bych ji v pokoji cítila.
Zklamaně jsem desku uklidila a vzala do ruky její fotky. Tak moc mi chyběla. Pobrečela jsem si nad vzpomínkami. Později jsem se rozhodla jít spát. Ulehla jsem kolem jedenácté večer. V jednu ráno mě ale vzbudil zvuk hrajícího rádia. Nikdy předtím se mi to nestalo. Rozespale jsem vstala a naslepo ho vypnula. Když jsem si znovu lehala, dal se do mě divný pocit.
Položila jsem hlavu na polštář a v tu chvíli spadla na zem koruna. A pak další a další. ,,Odkud se berou?“ zeptala jsem se do ticha. Nebylo mým zvykem mít peníze jen tak někde poházené. Byla jsem znovu donucena vstát z postele. Mince jsem sebrala a dala je do peněženky. Rozhlédla jsem se po pokoji. V rohu jsem na setinu vteřiny zahlédla tvář.
Ten někdo mi chtěl ublížit
Když jsem se vracela k posteli, za mými zády se ozval zvuk. Znělo to, jako by někdo posouval skříň, kterou jsem měla u dveří. Hbitě jsem se otočila, ale skříň stála na svém místě. Najednou jsem na spaní neměla ani pomyšlení. Znovu jsem vytáhla desku pro spojení s duchy. Položila jsem otázku: ,,Jsi tady, teto?“ Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat.
Na desce se objevilo NE. Zamyšleně jsem pátrala po tom, jakou další otázku bych mohla položit. ,,Je tu nějaký jiný duch?“ zaznělo z mých úst. Odpověď byla ANO. ,,Chceš mi ublížit?“ ptala jsem se dychtivě dál. Chvíli se nic nedělo. Pak se na desce ukázalo ANO. ,,Proč? Já ti někdy něco udělala?“ pátrala jsem po odpovědi.
Deska už nic neukázala. Zakopla jsem ji pod postel, vzala si prášky na spaní a doufala, že hned usnu. Sotva jsem ulehla, opět začaly padat mince na zem. Dopadly do kruhu. Vyděsilo mě to natolik, že jsem rychle rozsvítila. Na to konto ale světlo hned zhaslo. ,,Jdi pryč, ať jsi kdokoliv. Nech mě být!“ řvala jsem zoufale.
Udělala jsem opatření, snad budou fungovat
Dopadla jsem na postel a snažila se usnout. Ráno jsem se probudila, ale měla jsem pocit, jako bych nespala ani minutu. Celý den jsem chodila jako tělo bez duše. V práci jsem hledala každou volnou chvíli k tomu, abych položila hlavu na stůl. Nebyl ani nikdo, komu bych se mohla svěřila. Neměla jsem ani chuť se do bytu vracet. Z posledních sil jsem se večer najedla a vyhlížela postel.
Usnula jsem kolem deváté hodiny. V jednu mě vzbudilo cinkání příborů. Šla jsem do kuchyně, abych zjistila, co se zase děje. Šuplík s příbory byl otevřený a v něm všechno zpřeházené. Vytáhla jsem desku a snažila se odvolat toho, kdo za tím stál. Jako pojistku jsem kolem postele postavila dvanáct hořících svíček. Zatím to nějak funguje. Doufám, že mi tato ochrana bude stačit.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.