Přestože Jana rodila už před rokem, stále nedokáže spát se svým manželem. Porod byl příliš bolestivý a ona to někdy pociťuje dodnes. Ví, že je to velký problém, protože se jim kvůli tomu může rozpadnout manželství. Tuší, že když manžel nenajde uspokojení doma, půjde jinam.
Mám za sebou velmi dlouhý a především bolestivý porod. Ani po roce nejsem schopna sexuálního styku se svým manželem. Trápí mě to, protože se bojím, co to udělá s naším vztahem. Strach z bolesti bohužel stále nedokážu překonat.
Měla jsem velmi bolestivý porod
Ráda bych řekla, že s manželem Vasilem (35) máme krásné manželství. Vážně jsme si sedli. Mohu s klidným srdcem říct, že se nehádáme. Když už se k hádce nedej bože schyluje, rychle najdeme kompromis. Vasila miluji a nepřežila bych, kdybychom měli jít od sebe. A to nám právě teď reálně hrozí.
Jde o to, že jsem měla velmi dlouhý a bolestivý porod. Rodit v bolestech déle jak 12 hodin, tak to nepřeji ani svému nepříteli. Tolik jsem se bránila císařskému řezu, že jsem podstoupila riziko přirozeného porodu. A to i přes varování lékařů. Kdybych mohla vrátit čas, tak bych vše udělala jinak. Především bych poslechla rady lékařů. Mám velmi úzkou pánev a dcera měla veliké potíže dostat se na svět.
Musela jsem podstoupit nástřih a jeho následky cítím dodnes. Nedávám vinu lékařům, neměli na vybranou. Museli dceři umožnit cestu ven. Ještě dnes, když zavřu oči, si vybavuji momenty z porodního sálu. Ta neutichající bolest a pocit, že to nikdy neskončí. A zde je můj problém. Od porodu jsme kvůli mému bloku neměli sex.
Už rok jsme spolu nespali
I když jsem po porodu dodržovala všechna zdravotní opatření, do pochvy se mi několikrát dostal zánět. Během šestinedělí jsem kvůli přešití dokonce musela ještě jednou na sál. Znovu jsem zažívala ukrutnou bolest. Až tři měsíce po porodu se mi rány zocelily natolik, že jsem si mohla sednout bez skučení od bolesti.
Nemohla jsem moc myslet na sebe, protože jsem měla doma miminko. Každý večer jsem se opatrně dívala do zrcadla, jak to tam dole vypadá. Vždycky to skončilo stejně - pláčem. Tam dole jsem stále zohyzděná. Jsou místa, která mě na dotyk bolí. Takže když přišel Vasil s tím, že by se rád pomiloval, dostala jsem strach.
Zprvu jsem mu neřekla, co prožívám a nechala ho do sebe vniknout. Stačil jeden pohyb a já to musela ukončit. Všechno bylo tak citlivé a bolavé. Všechna ta bolest z porodního sálu se mi vrátila a já věděla, že pohlavního styku nebudu ještě schopna. A nejsem ani dnes. Rok po porodu v sobě manžela nesnesu.
Bojím se, že si manžel najde milenku
Jakmile má dojít na věc, vybaví se mi, jak nemůže dcera ven a doktoři panikaří. V tu chvíli ze sebe Vasila shazuji. A tomu už dochází trpělivost. Dlouho se mě snažil chápat, ale už mu to nejde. Vždycky nám sex klapal. Tohle je pro něj zcela nové. Musela jsem mu otevřeně říct, co prožívám a jak moc se bojím.
Slíbil, že bude něžný a dá si pozor. Jenže já už získala odpor. Nemůžu na sex ani pomyslet. Chvíli stačilo, že mu dělám dobře orálně. Teď si žádá víc. A já nemůžu! Nejde to! Nemám ponětí, kdy to celé odezní a zda vůbec. I když je Vasil hodný muž, vím, jak chlapi řeší sexuální deficit. Jdou a udělají to jinde. A tomu potřebuji zabránit. Jen nevím jak, když bojuji sama se sebou. Bojím se, že můj psychický blok je příliš velký na to, abych to zvládla sama.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.