Jarmila už nevěřila, že by ve svém věku mohla najít lásku. Cesta byla sice strnitá, ale úspěšná. Na popud své kamarádky si založila profil na seznamce. Díky tomu se jí do života vrátila velká láska ze základní školy.
Po dvou rozvodech už jsem nepočítala s tím, že bych mohla být šťastná. Životní zklamání ve mně zanechalo nejistotu a nedůvěru. Začala jsem se smiřovat se skutečností, že zestárnu sama. Vše se změnilo jednoho večera, kdy jsem si pod tlakem své kamarádky založila profil na seznamce. To, čemu jsem vůbec nevěřila, mi přivedlo do života dávnou lásku.
Mám za sebou dva rozvody
Poprvé jsem se vdávala, když mi bylo lehce přes dvacet. Tehdy jsme si s Tomášem mysleli, že jsme pro sebe stvoření. To, že tomu tak není, jsem zjistila až po devíti letech. Zatímco já chtěla zakládat rodinu a usadit se, Tomáš to viděl jinak. Naše názory na budoucnost se rozcházely až příliš. Naše touhy nešlo skloubit.
Rozvedli jsme se a na prahu třicítky jsem musela začít znovu. Ve dvaatřiceti jsem se vdávala podruhé. Tentokrát za sobeckého Lukáše, který chtěl mít doma jen kuchařku a někoho, kdo mu vypere ponožky. Naše nešťastné manželství, plné manželových nevěr, trvalo dvacet let. Tak dlouho jsem si namlouvala, že jsem šťastná a nic mi nechybí.
Nakonec to ukončil sám Lukáš. Jeho milenka zcela neplánovaně otěhotněla a on ode mě odešel. Bolelo to, ale ve své podstatě to bylo úleva. Mohla jsem zase žít podle sebe a dělat to, co chci. Mělo to jeden háček. Byla jsem sama. Celé dny jsem trávila o samotě. Občas mě z toho vysvobodila kamarádka Lída, kterou znám roky.
Kamarádka mě donutila, abych si založila profil na seznamce
To uvědomění, že je mi přes padesát let a jsem sama, bylo dost bolavé. Všechny mé kamarádky a známé žily ve šťastných rodinách. Když Lída přišla s nápadem, abych si založila profil na seznamce, myslela jsem si, že spadla z višně. „Myslím, že v mém věku už je na seznamku pozdě," lamentovala jsem nad tím.
„Blbost! Prostě to zkus a uvidíš," tlačila mě do toho. Jednoho večera jsme vypily o pár skleníček vína víc a Lída mě natlačila do seznamky. Pod vlivem alkoholu mi to najednou přišla jako jedna veliká sranda. Vypsala jsem o sobě všechno možné i nemožné. Plná kuráže jsem se Lídou nechala vyfotit a práskla vysmátou fotografii na profil.
Zapily jsme to další skleničkou vína a dál se vesele bavily. Ráno jsem na nějaký profil nemyslela a spíše řešila bolavou hlavu. K večeru jsem usedla k počítači a nestačila se divit, kolik vzkazů mám ve schránce. Četla jsem jeden za druhým a byla celá v údivu. Z těch desítek zpráv mě ale zaujala jen jedna. Byla od jistého Bohumila.
Našla jsem svou dávnou lásku
„Když už, tak už. Odepíšu mu, nemám co ztratit," dodávala jsem si odvahu u počítače. Ten večer jsem si s Bohumilem psala vlastně až do rána. Měla jsem pocit, že ho znám roky. Což byla vlastně pravda. Bohumil byl moje láska ze základní školy.
Za pár dní jsme se sešli. Ta pomyslná jiskra ze školních lavic mezi námi byla pořád. Zamilovaný pár tvoříme již třetím rokem. Zažíváme spolu to, co nám život doposud nedopřál. V některých věcech jsme sice už limitování, ale naše láska nezná mezí. Lída si mé štěstí připsala na svůj vrub a já jí mohu jen poděkovat. Na stará kolena jsem poprvé v životě vážně šťastná!
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.