Jindra (47): Když mi manžel položil tu zásadní otázku, řekla jsem ne. Dnes vím, jaká to byla chyba

Říká se, že na děti není člověk nikdy dostatečně připravený a že nikdy není ten správný čas. Já jsem založení rodiny pořád odkládala. Všechno mělo přednost. Kariéra, zábava. Nakonec mi ujel vlak a vzal s sebou i manžela. Na prahu padesátky jsem zůstala sama.

Mohlo by Vás zajímat:

Agáta (29): Bojím se, že jsem nikdy neměla mít děti. Teď je ale pozdě s tím něco dělat

Na svatbu jsem kývla, na děti už nikoliv

S Danielem (49) jsme dlouho po našem seznámení otáleli se svatbou. Já měla pocit, že chci zůstat svobodná a mít možnost kdykoliv odejít. Dlouhých dvanáct let jsme žili jako druh a družka. Dan po uzavření manželství toužil víc než já. ,,Moc bych si přál, aby sis mě vzala. Měl bych tak pocit větší jistoty,“ žadonil často.

Přestože jsem to nepovažovala za nutné, po 12 letech jsem na jeho žádost o ruku kývla. Byl šťastný jako blecha. ,,Teď už jen ty děti a umřu šťastný,“ prohlásil po svatbě. ,,Děti? Myslím, že na ty je ještě čas. Jsem skoro na vrcholu kariéry,“ dávala jsem mu najevo, že se to teď vážně nehodí. Brala jsem to tak, že jsem jeho požadavku na manželství vyhověla a teď mám nárok na svůj život.

Roky plynuly a Danielova touha mít děti vzrostla. ,,Kdy ty děti chceš mít? Oba stárneme, už bych to neodkládal,“ začal pravidelně naléhat. Já si přišla pod velkým a nespravedlivým tlakem. V práci jsem slavila úspěchy. Neuměla jsem si představit, že toho nechám, půjdu na mateřskou a moje dřina přijde vniveč.

Mohlo by Vás zajímat:

Šimon (37): Přál bych si mít děti, ale partnerka nechce. Prý se bojí, co by po mně podědily

Manžel mi položil zásadní otázku

Dnes už vím, že jsem viděla jen sebe a svoje potřeby. Na ty Danielovy jsem nebrala ohled. Nevšimla jsem si ani toho, jak se mi manžel vzdaluje. Jak citově, tak pohledem na život. Častokrát jsem přišla večer domů z práce a on tam nebyl. Když přišel, pozdravil mě, zeptal se mě, jaký jsem měla den, a šel spát.

Neviděla jsem, že hledá štěstí jinde. Když se mě jednou s naprostou vážností zeptal, zda chci mít vůbec někdy děti, měla jsem říct ano. Jenže v době, kdy mi tuto otázku položil, se ve mně mateřské pudy neprobouzely. ,,Já ti nevím. Možná jo, možná ne. Teď ale ne. Ještě chci pár let žít jen podle sebe,“ prohlásila jsem a tím náš vztah nadobro pohřbila.

Daniel tehdy nic neřekl. Tiše se sebral a odešel spát. Já to považovala za vyřešenou věc. Netušila jsem, že za zdmi spřádá plán, jak jít svému štěstí naproti. O několik měsíců později mě opustil. Dokonce mi řekl důvody. ,,Vždycky jsem tě miloval. Byla jsi ženou mého života. Moc jsem si přál, abychom měli děti,“ začal.

Mohlo by Vás zajímat:

Hanka (38): Už jsme s manželem málem podepsali rozvodové papíry. Pak se stal zázrak

Manžel odešel a já zůstala úplně sama

,,Roky jsem věřil, že k nim jednoho dne svolíš a uděláš z nás rodiče. Čím víc jsi to ale odkládala, tím víc mi docházelo, že děti nechceš,“ pokračoval a já začala litovat. ,,Určitě si pamatuješ, když jsem se tě před pár měsíci znovu ptal. Doufal jsem, že konečně řekneš ano a začneme se pokoušet. Ty jsi ale zase řekla ne. A mně došlo, že nechci žít tvůj život. Někoho jsem si našel a čekáme dítě,“ zakončil svůj monolog.

Tak skončil náš dlouholetý vztah. Dnes je mi skoro padesát. Nemám manžela ani děti. Už nemám ani práci, kterou jsem považovala za to nejdůležitější v životě. Nikdo za mnou nechodí, nikdo mi jen tak nezavolá. Přitom tehdy stačilo tak málo. Nebýt sobec a risknout to. Dnes těžce lituji, a ještě víc toho, že se to nedá vzít zpět.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Ivana (33): Po šíleném potratu už nechci další děti. Jenže manžel na nich trvá. Co mám dělat?

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.