Agáta (29): Bojím se, že jsem nikdy neměla mít děti. Teď je ale pozdě s tím něco dělat

Určitě bych se nenazvala typickou ženou. Nezapadám do stereotypu, který říká, že žena je pečovatelka a ráda se stará o rodinu. Já to tak nikdy neměla. Když jsem byla malá, nesnila jsem o svatbě a dětech, spíš mě bavily jiné věci, daleko praktičtější – třeba výběr budoucího povolání.

Mohlo by Vás zajímat:

Jindřiška (34): Stojím na životní křižovatce. Ať se rozhodnu jakkoli, bude to bolet

Všechny kamarádky už děti mají

O dětech jsem začala uvažovat až před pár lety. Bylo to nevyhnutelné. Všechny mé kamarádky postupně otěhotněly a mě to donutilo o této etapě života víc přemýšlet. Důvodem bylo i to, že žiji v dlouhodobém vztahu. S přítelem se známe skoro deset let a náš vztah nemůže být lepší. Žijeme ve společném pronájmu a na spoustu věcí máme podobný názor.

Byl to vlastně on, kdo téma dětí nadhodil jako první, a to hned v úplných začátcích. Řekl mi, že je jednou rozhodně chce, a jelikož jsme k sobě byli vždycky upřímní, odpověděla jsem, že já si jistá nejsem. Taky co jiného jsem měla říct, bylo mi v té době devatenáct.

Mohlo by Vás zajímat:

Jáchym (33): S přítelkyní jsme se shodli, že nechceme děti. Netušil jsem ale, jak se to vyvrbí

Otěhotněla jsem velmi rychle

Z mého nevím se stalo ano teprve nedávno. Kvůli těhotným kamarádkám a dětem, které se kolem mě postupně rodily. Došlo mi, že také dítě jednou chci. Když to přítel zjistil, přestali jsme si dávat pozor a světe div se, do dvou měsíců jsem byla těhotná.

Když jsem to zjistila, necítila jsem se šťastná, bylo to na mě moc rychlé. Potřebovala jsem víc času. Dokonce jsem přemýšlela o potratu, ale brzy mi došlo, že by to byla blbost. Dítě jsem chtěla, jen jsem na něj nebyla vnitřně připravená.

Mohlo by Vás zajímat:

Vlaďka (61): Snacha je sobecká kariéristka. Vůbec nechápe, jak tím vnukovi ubližuje

Nové role se spíš bojím

Teď jsem v pátém měsíci a bohužel se nic nezměnilo. Mám ze všeho strach a stále jsem s dítětem nenavázala pořádný vztah. Neustále všude čtu, že bych na něj měla mluvit už teď, když je v bříšku, ale já to nedokážu. Bojím se, že jsem v první řadě vůbec neměla mít dítě, když se necítím šťastná a role matky se spíš bojím.

Nenazvala bych se ani nijak přehnanou kariéristkou, pořád se hledám, ale jedna věc je mi jasná už teď, nechci, aby mě dítě nějak změnilo. Až se narodí, chci být nadále sama sebou a mít svoje zájmy a stále se někam posouvat. Jsem kvůli tomu špatná?

Další příběhy ze života ➔

Mohlo by Vás zajímat:

Thea (33): Mám práce až nad hlavu. Kvůli tomu jsem udělala něco, za co se teď stydím

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.