Jindřich (48): Myslel jsem si, že mě manželka a táta navždy opustili. Díky synovi jsem ale odhalil pravdu

V životě jsem měl dvě nejdůležitější osoby. Jednou byla moje žena Alžběta a druhou můj otec Bohdan. Jako první zemřela žena. Stalo se tak během náročného porodu. Otěhotněla v pozdějším věku a stálo ji to život. Otec zemřel dva dny po narození syna.

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (25): Mamka nade mnou drží ochrannou ruku i po smrti. Díky ní jsem se vyhnula velkému průšvihu

Zůstal jsem na syna úplně sám

Možná jsem byl v minulém životě zlý člověk. Jinak si neumím vysvětlit, za co a kdo mě trestá. Po Bětčině smrti jsem zůstal sám. Malý Ondra přišel o matku dřív, než ji mohl poznat. Vlastně totéž platí o mém otci. Ten za námi přijel dva dny po porodu. Cestou zpět měl ale nehodu, kterou nepřežil. Během krátké chvíle jsem přišel o dvě milované osoby.

Na truchlení nebyl čas. Musel jsem se postarat o syna a zařídit dva pohřby. Bylo to nejtěžší období mého života. Napadaly mě ty nejhrůznější myšlenky. Vždy jsem si ale řekl, že by to vůči synovi nebylo fér. Vzít si život a nechat ho tady. Slíbil jsem si, že z něj vychovám dobrého člověka.

Přesně tak, jak by to udělala Bětka. V bytě, kde jsme žili, jsme nakonec zůstali. Moje bolest z tak nečekané ztráty byla obrovská. Na nějaký čas jsem musel dát pryč všechny fotky ženy i táty. Nedokázal jsem kolem nich chodit. Ondrášek se měl čile k světu a já měl důvod žít dál.

Mohlo by Vás zajímat:

Františka (45): Po tragickém porodu se stalo něco zvláštního. Kdosi si přišel pro duše dvojčat

Syn se v noci smál, prý za ním chodí nějaký pán

Když byl Ondrovi rok a půl, zaslechl jsem v noci jeho smích. Šel jsem k němu do pokoje. Seděl na postýlce a smál se na celé kolo. Díval se směrem ke křeslu, které stálo naproti posteli. Ukazoval prstíkem a říkal: ,,Tam. Tam je pán,“ V křesle samozřejmě nikdo neseděl, tak jsem Ondru položil a čekal, než usne.

Další dny se to v noci opakovalo. Po čase jsem nabyl dojmu, že si tam syn s někým povídá. Někdy jsem si ho vzal i k sobě do postele. Dělal to ale pořád. Kolem jedné ráno usedl na postýlku a s někým si svojí řečí povídal. Když jsem se o tom zmínil pediatričce, dívala se na mě jako na blázna.

Doufal jsem, že je to jen nějaké období, které brzy přejde. Po dalším roce jsem cítil, že mi začínají chybět fotky na zdech, které jsem kdysi sundal. Vytáhl jsem je z krabice a začal rozmísťovat po bytě. Když jsem dával na zeď rámeček s mým otcem, přišel ke mně Ondra. ,,Tati, toho pána já znám. Ten za mnou v noci chodí. Kdo to je?“ otázal se.

Mohlo by Vás zajímat:

Sabina (20): Naše tajné místo mi prozradilo, že milovaná babička nade mnou bdí i po smrti

Už si nepřipadám tak sám

Užasle jsem na něj hleděl. Tekly mi slzy. Trvalo mi, než jsem ze sebe dostal odpověď. ,,To je můj táta. Tvůj dědeček,“ přiznal jsem. ,,Víš o tom, že je s ním velká sranda? Vždycky mi v noci vypráví legrační příhody. Mám ho rád,“ řekl Ondra. Musel jsem otevřít okno, abych to rozdýchal. ,,To není možné. Táta je mrtvý. Jak by za ním mohl chodit?“ mumlal jsem si pro sebe.

Pokračoval jsem s rozvěšováním fotek. Když jsem vzal do ruky tu, kde byla jeho matka, poznal to hned. ,,To je maminka, viď?“ zeptal se syn. ,,Ano, je. Byla by na tebe moc hrdá. Také za tebou chodí?“ zajímalo mě. ,,Nechodí, ale děda o ní mluví,“ přiznal Ondra. Teď už vím, že nejsme se synem sami.

Mohlo by Vás zajímat:

Klaudie (34): Dědeček se nedočkal své pravnučky, a tak se na ni přišel podívat po smrti

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.