Klaudii vychovával hlavně děda. Měla s ním úžasný vztah. Když vyrostla, jejich role se prohodily. Děda na sklonku života mluvil o tom, že je Klaudie těhotná, ať na sebe dává pozor. Věděl to dřív než ona. Když děda zemřel, nebylo to naposledy, co se viděli.
Nikdo na světe neměl lepšího dědečka než já. Děda Pepa byl jako můj táta. Vychovával mě od mých pěti let.
Vychovával mě děda
Vlastní otec mě a matku opustil, když mi byly čtyři roky. Máma péči o mě nestíhala, tak jí pomáhal její otec, můj děda. Šlo hlavně o to, že potřebovala chodit do práce a vydělávat peníze. Měla co dělat, aby nás uživila. Proto děda neváhal a staral se o mě, jak jen to šlo. Zažila jsem s ním spoustu zábavy a legrace. Naučil mě chytat ryby, bral mě do lesa na posed. Když jsem byla starší, ukázal mi, jak stáhnout králíka, naporcovat kuře nebo sekat dříví.
Jako holka toho umím vážně dost. Děda mi vždycky říkal, že se těší na to, až budu sama maminkou a tyhle dovednosti předám svému dítěti. On byl vlastně víc než táta. Byl to můj vzor. Nemám matce za zlé, že si mě moc nevšímala, protože to také neměla jednoduché.
Táta po sobě nechal nějaké dluhy, a tak se máma otáčela, jak jen to šlo. Vždycky jsem si říkala, že jí to v dospělosti vrátím. Děda mamce nejenom pomáhal, ale ještě jí poskytoval takovou tu lidskou podporu, kterou potřebujete, když už zkrátka nemůžete. Jenom díky němu to celé zvládla.
Děda tušil svůj konec
Obě jsme věděly, že děda stárne a už nezvládne to, co před lety. Díky tomu, co všechno mě naučil, se naše role po letech prohodily. Já se starala o něj, protože už s námi zůstal bydlet. Vařila jsem mu, starala se o něj a dělala jsem to s láskou. Když jsem začala chodit do práce, pomáhala jsem i matce a dávala jí peníze.
Ta si po letech mohla také konečně odpočinout a vydechnout. Byli jsme jenom tři, ale díky láskyplné atmosféře jsme byli šťastní. Neměla jsem v plánu se od nich odstěhovat, protože mě potřebovali. Sice už jsem měla vztah, ale svému příteli Jardovi jsem hned na začátku řekla, jak to doma mám. Plně to respektoval. Dokonce nám ochotně pomáhal.
S dědou to byl čím dál horší. Byly dny, kdy zapomínal nebo mě vůbec nepoznával. Pak přišly světlé chvilky a byl takový, jakého jsem ho znala. Když už začal špatně chodit a často padat, bála jsem se toho, co přijde. Do toho všeho dostal mrtvici a stal se z něj takzvaný ležák. I tak jsme ho měli doma a starali jsme se o něj. Nejspíš už tušil, že se blíží jeho konec.
Přišel se podívat na vnučku
Poslední dny před smrtí mi říkal, že bych na sebe měla být opatrná. Stále mluvil o tom, že jsem v jiném stavu. Měla jsem spíše pocit, že blouzní a všechno nějak popletl dohromady. Krátce nato se ale jednoho dne už neprobudil. Útěchou nám byla skutečnost, že neumíral v bolestech. Zemřel ve spánku, se svojí rodinou, v domě, kde ho všichni milovali.
Já jsem za týden po jeho odchodu zjistila, že jsem těhotná. Vycházelo to tak, že když mi to děda tehdy říkal, měl pravdu. Po narození dcery jsem byla smutná, protože se s dědou minuli. Jednoho večera jsem si ale všimla, že se kolébka s dcerou zvláštně hýbe. Jako kdyby ji někdo houpal sem a tam. Pak jsem asi na vteřinu spatřila dědovu tvář. Přece jen se na ni přišel podívat...
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.