Jindřiška měla dlouholetou kamarádku Ninu, která se vždy snažila být lepší než ona. Když se oběma narodily děti, neunesla, že Jindřiščiny dcery jsou hodné a vzorné, zatímco její syn je nevychovaný. Jednou řekla něco, co jejich přátelství rozdělilo pravděpodobně napořád. Co to bylo?
S kamarádkou Ninou se známe patnáct let. Vždycky se snažila být za hvězdu. Musela být ve všem nejlepší.
Soutěživá kamarádka
Jakmile jsem zjistila, že jsem těhotná, mohla puknout vzteky. Snažila se to skrývat, ale už jsem ji nějaký ten rok znala. Nebylo těžké to poznat. Netuším, co doma vyváděli, ale za pět měsíců se chlubila, že je taky těhotná. Neustále mi ukazovala, co nakoupila, ale hlavně zdůraznila, kolik to stálo peněz.
Že čekám dvojčata, jsem jí řekla až později. Málem jí spadla brada až na chodník. Takovou věc už nedokázala trumfnout. Po porodu jsem si od ní dala na nějaký čas pauzu. Potřebovala jsem si od ní trochu odpočinout. Když měla po porodu i ona, ozvala se, že bychom se mohly jít projít. Nakonec se naše cesty zase spojily.
Bylo velmi příjemné trávit dny mateřské dovolené s kamarádkou. Skoro jsem měla pocit, že ji mateřství změnilo. Působila vyrovnaně a jako milující matka. Nám se s manželem narodily dvě holky a Nina měla kluka. Sice od sebe byly děti skoro půl roku, ale tento rozdíl se srovnal kolem třetího roku.
Urazila moje děti
Naše holčičky byly hodné. Uměly si hezky hrát. Její syn Sebík byl divoký a nezkrotný klučík. Moje holky pořád provokoval a místy jim i ubližoval. Jednou jsem si ho dovolila okřiknout, protože tahal dceru za vlasy. Hned jsem poznala, že se Nině nelíbilo, že jí okřikuju syna. Když to ale neudělala ona, někdo zasáhnout musel.
S přibývajícím věkem bylo ale chování Sebíka vážně neúnosné. Házel po holkách písek, strkal je do křoví. Nestyděl se je udeřit i pěstí. Už jsem se na to nemohla dívat, tak jsem řekla: „Mohla bys Sebíkovi vysvětlit, že tohle se nedělá? Holky se ho začínají bát.“ Nina se na mě podívala a řekla: „Ty tvoje holky jsou rozmazlený parchanti. Trochu tvrdé školy jim neuškodí.“
„Tak to jsi přehnala! Jediný, kdo je tady nevychovaný, je tvůj syn,“ bránila jsem se. Ovšem Nina tomu dala korunu: „Nebýt nás, tak se s tvými dětmi nikdo nebaví. Nikdo nemá rád rozmazlené děti.“ Byla to pro mě poslední kapka. Vzala jsem holky a z hřiště jsme odešly.
Špatná máma
Holky se mě doma ptaly, proč jsem se s tetou Ninou hádala. Snažila jsem se jim to vysvětlit tak, aby to pochopily. Dcery se mi ale přiznaly, že jim Nina čas od času řekla divné věci, kterým nerozuměly.
„Jako co například?“ lámala jsem to z nich. „Myslím, že říkala něco, že nejsi dobrá máma, protože si z nás vychovala bábovky. Kdyby byla ona naše máma, platila by na nás tvrdá ruka,“ řekla jedna z dcer. Dal se od mě vztek. Co si to ta ženská vůbec dovoluje? Dítě si udělala jen proto, abych náhodou nebyla lepší než ona!
Později jsem se dozvěděla, že se Nina vždy snaží navázat kontakt s nějakou maminkou, aby měla někoho k sobě. Jenže kamarádství vydrží tak tři měsíce, než se Nina pořádně projeví. Je mi jí vlastně líto. Sebík zlobí, protože se mu nikdo nevěnuje. Je to dítě na truc, ne z lásky. To se muselo někde projevit.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.