Jiřina (34): Přítel se zničehonic začal chovat divně. Obávám se, že budeme muset vyhledat pomoc

Je zvláštní, jak se některé povahové rysy projeví až po několika letech. S Lubošem (39) jsme spolu třináct let. Poslední dobou se chová prazvláštně.

Mohlo by Vás zajímat:

Světlana (49): Manžel začal být paranoidní, ale k doktorovi nechce. Bojím se, co se stane

Přítel byl absolutní pohodář

Jen na okraj vám řeknu, jaký byl Luboš na začátku našeho vztahu, nebo alespoň, jak jsem ho vnímala já. Byl to typický flegmatik. Nic extra neřešil. Slovo problém pro něj bylo cizí. Uměl si život zkrátka užívat. V práci byl jedním z těch, co chodili ustavičně pozdě. Jestli si tím lámal hlavu? Kdepak. Měl to na salámu. Někdo jiný by se bál, že o práci přijde. Luboš se tomu dokázal zasmát.

Na naše začátky vzpomínám ráda. Já jsem byla ta věčně upjatá. Všude jsme museli být včas, nejlépe první. Ráda jsem měla věci nalinkované a vše muselo šlapat jako švýcarské hodinky. To právě Luboš mě naučil, že nic není tak horké, jak se to uvaří. Ze mě, cholerika, dokázal během společných let udělat pohodáře.

Po čtyřech letech mě požádal o ruku. Na svatbu už nedošlo. Proč? Prostě to není důležité. Já jsem se s tím spokojila a nakonec na tom, že nejsme svoji, nevidím nic špatného. Rodinu na toto téma dokázal Luboš vždycky skvěle uzemnit, až jsem se musela smát, jak je mu to, víte kde. Dnes už spolu máme syna Davida (3).

Mohlo by Vás zajímat:

Božena (53): Od začátku mi na příteli mé dcery něco nesedělo. Bohužel jsem měla pravdu

Choval se, jako kdyby nás někdo sledoval

Teď ale k tomu, co mě trápí. Luboš pracoval osm let ve velké telekomunikační společnosti. Začínal na prodejně, kde mu denně prošla rukama spousta klientů. Někteří se k němu vraceli, jiní ho poznávali na ulici. Tam si myslím, že to celé začalo. První roky mu to nevadilo, spíše naopak. Lichotilo mu, že i když jsme padesát kilometrů od bydliště, lidé ho tam poznávají.

Pak ale nastal zlom. Jeli jsme před dvěma lety na vinobraní do Mělníka. Luboš se ráno velmi zvláštně oblékl. Vzal si mikinu s kapucí, čepici a k tomu sluneční brýle. Byly mu sotva vidět oči. Než nasedl do auta, rozhlédl se na všechny strany, zda nás nikdo nesleduje. „Honem, naskákejte do auta,“ špitl vyděšeně. „Před kým utíkáme?“ smála jsem se.

Dojeli jsme na místo. Luboš vystoupil s kapucí na hlavě a přes brýle se ostražitě rozhlížel kolem sebe. „On nás někdo sleduje?“ drcla jsem do něj. „Nechci, aby mě tady někdo poznal. Pojď, jdeme,“ řekl. Vůbec jsem tomu nerozuměla. Celý den byl divný. Pořád se kolem sebe rozhlížel. Vypadalo to, jak by trpěl nějakým stihomamem. Uklidnil se, až když jsme se vrátili domů.

Mohlo by Vás zajímat:

Natálie (21): Přítel mi v opilosti řekl, co si o mně doopravdy myslí. Tato slova by neodpustila žádná žena

Každý den se jeho stav horší, mám o něj strach

Nedávno jsme zase jeli do obchodního centra, které prošlo rekonstrukcí. To Luboše zcela rozhodilo. Měl totiž zažité, jak jdou obchody za sebou, a teď po rekonstrukci byl jako Alenka v říši divů. „My nenakoupíme, chápeš to?“ křičel na mě hystericky. „Uklidni se, lidi se na nás dívají,“ mírnila jsem ho. „Já to nedám, nic není na svém místě. Odjíždíme,“ zavelel. „To teda ne, pojď, projdeme to a najdeme, co potřebujeme,“ vzbouřila jsem se.

Luboš utekl do auta, kde na mě počkal. Nakoupila jsem sama. „Co to mělo znamenat?“ zeptala jsem se. Luboš seděl zakuklený v autě a brečel: „Musíme odsaď pryč, někdo nás sleduje.“ Mám o něj strach. Každý den je to horší.

Mohlo by Vás zajímat:

Marta (33): Hloupá sázka prověřila náš vztah. Díky ní jsem si uvědomila, že mě přítel nenaplňuje

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.