Lada (42): Po dceřině smrti vychovávám se zetěm své vnučky. Musím je opustit, protože se stalo něco nepřístojného

Markétka (†19) byla moje milovaná dcera. Narodila se, když mi bylo devatenáct. Ano, bylo to brzo, ale neuvažovala jsem o tom, že bych šla na potrat. Tenkrát mi pomohli rodiče a já jsem se ze všech sil snažila být dobrou mámou.

Mohlo by Vás zajímat:

Marcela (46): Dcera křičela z koupelny, že rodí. Vůbec jsme nevěděli, že je těhotná

Během porodu bohužel došlo k vážným komplikacím

Markétka se zamilovala stejně bláznivě jako já a v osmnácti za mnou přišla, že je těhotná. Nemohla jsem jí kázat o morálce, protože jsem naprosto přesně věděla, jak se cítí. Jediné, v čem se ode mě lišila, bylo to, že měla přítele, který ji kvůli těhotenství neopustil. Já jsem takové štěstí neměla. Mladým jsem slíbila, že jim se vším pomohu, a ještě před porodem měli rychlou svatbu.

Markétka čekala dvojčata a během porodu bohužel došlo ke komplikacím, které ji připravily o život. Nebudu se rozepisovat o tom, jak devastující to bylo. Její Petr (27) se z toho zhroutil a já jsem měla pocit, že není ani čas na pořádné truchlení. Najednou byly na světě dvě překrásné holčičky a potřebovaly nás.

Mohlo by Vás zajímat:

Dagmar (64): Dceři vadí, že chodím do práce a nestarám se o její dítě. Prý jsem špatná babička

První rok a půl byl nejnáročnější v mém životě

Nastěhovala jsem si je i s Petrem k sobě, i když zeť tvrdil, že všechno zvládne. Poznala jsem ale na něm, že je úplně mimo. Když byly holky vzhůru, člověk neměl ani čas přemýšlet, musela jsem být silná. Ale jakmile spinkaly, brečela jsem do polštáře. Vyprávěla jsem jim o Markétce, a když se Petr trochu vzpamatoval, zapojila jsem ho do chodu domácnosti.

První rok a půl byl nejnáročnější v mém životě. Kdykoliv holčičky udělaly nějaký pokrok, radovala jsem se a brečela zároveň. Bylo mi líto, že to Markétka nemůže vidět.

Mohlo by Vás zajímat:

Miriam (45): Dcera propadla drogám, já odešla z práce a vychovávám její miminko

Nejsme typický příklad zetě a tchyně

Petr se opravdu snažil a prakticky během chvíle dospěl. Odmítal chodit do hospod, pouze pracoval a věnoval se holkám. Nedávno oslavily čtvrté narozeniny a pusa se jim nezastaví. Moudra, která z nich padají, nás rozesmávají každý den. Jsme s Petrem tak sehraný tým, že jsem se bohužel přistihla, že k němu začínám chovat poněkud jiné city, než bych měla.

Velice se za to nenávidím. Poslední dobou jsem mu říkala, aby si našel novou přítelkyni. „Jsi mladý, musíš žít.“ On je ale nejraději s námi doma. Máme k sobě hodně blízko, ale samozřejmě mezi námi k ničemu nedošlo. Každopádně nejsme klasický příklad tchyně a zetě.

Ani nechci vědět, jestli to cítí podobně, přestože ten pocit mám, ale je to něco, co je naprosté tabu. Mám strach, že bych svoje city neukočírovala a dopadlo by to špatně. Neudělala bych to ani jemu, ani holkám, a už vůbec ne Markétce.

Myslím, že nastal nejvyšší čas, abych ho nechala s holkami žít vlastní život. Dvojčata jsou na náš byt zvyklá, nechala bych jim ho. Nepřestala bych je vídat, jen už nechci bydlet s Petrem pod jednou střechou, protože to pro mě začíná být nebezpečné.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (58): Na pohřbu manžela jsem se zamilovala. Všichni mě za to pomluvili

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.