Jirku čekal měsíční pobyt v lázních a před odjezdem se chtěl pomilovat se svou partnerkou. Nejen, že na to neměla náladu, ale zpražila ho tak, že uvažuje o rozchodu. Teď má v lázních o čem přemýšlet.
Jsem po operaci ploténky a doktorka mi řekla, že mám nárok na lázně. Když mi našli termín, začal jsem se těšit, akorát mě zarazilo, že pobyt potrvá osmadvacet dní. Přišlo mi to dost dlouhé.
Chtěl jsem strávit večer ve dvou
„Jsi blázen, budou tě tam testovat,“ podotkla Veronika (29), ale to mi bylo úplně jedno, protože v práci nás teď testují na koronavirus každý týden. Rozhodl jsem se, že pojedu a začal jsem si balit věci. S Veronikou jsme kvůli té operaci měli trochu náročnější období a víc jsme se hádali.
Před zákrokem jsem měl takové bolesti, že jsem skoro nechodil, a když už, tak o holi, takže na sex jsem neměl pomyšlení. Po operaci jsem zase mohl jenom ležet, takže milování nepřicházelo v úvahu. Ovšem když jsem podotkl, že já se sice hýbat nemůžu, ale partnerka ano, tak to také neprošlo.
Postupně jsem se dával dohromady a byl jsem na tom lépe a lépe. Večer před odjezdem jsem říkal Veronice, že na to mám chuť, jestli bychom se pomilovali. „Budu pryč měsíc, půjdeme do ložnice?“ pohladil jsem ji.
Přítelkyně ale reagovala jinak, než jsem očekával. „Tak to zapomeň. To je tvůj problém, že jedeš pryč,“ okřikla mě a zmizela v obýváku. Ještě jsem za ní přišel a řekl jí, že kdyby si to rozmyslela, budu v ložnici. „Byl bych rád, kdybys přišla,“ dodal jsem.
Dokonale mi to znechutila
Vážně jsem na to měl chuť. Chvíli jsem čekal, a když nešla, řekl jsem si, že si to holt dopřeji sám. Po pár minutách se najednou rozrazily dveře a ona přišla. Měl jsem takovou radost, že jsem se ještě jak trouba zeptal: „Ty jsi přišla?“ A už jsem se těšil, jak na to vlítneme.
Ona se na mě podívala a zpražila mě: „Jdu si jen vytrhnout chlup.“ V tu chvíli jsem měl totálně po náladě, protože mi to dokonale znechutila a bylo jasné, že schválně. Veronika si ale opravdu vzala zrcátko a pinzetu a trhala si nějaký chlup zespodu na bradě, pak odcházela a řekla: „Dobrý, už můžeš.“ A zavřela za sebou dveře.
Jenže já nemohl. Místo klidného, příjemného večera jsme se dvě hodiny hádali a já se nemohl dočkat, až ráno vypadnu. Teď si to tady užívám, nikdo se na mě blbě netváří. Veronika mi ani nenapsala, a to jsem pryč už tři dny. Myslím si, že až se vrátím, tak to bude konec.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.