Jirka (34): Táta se zlobí, že jsem synovi nedal jméno podle rodinné tradice. Myslím, že to je přežitek

V naší rodině se traduje jedna věc, děti dostávají jméno po někom z rodiny. Můj otec Jirka (57) čekal, že i já tento zvyk dodržím. My jsme se ale s manželkou Johanou (30) shodli, že je to přežitek a syna pojmenovali po svém. Táta z toho udělal obrovský problém.

Mohlo by Vás zajímat:

Vanesa (20): Táta si přál syna. Když to nevyšlo, dal mi alespoň klučičí jméno. Jeho změnu nerozdýchal

Neměl jsem v plánu dodržet rodinnou tradici

Já jsem Jirka, můj táta je Jirka, stejně tak jeho tatínek i tatínek jeho tatínka. Už po dlouhé generace v naší rodině panuje zvyk dávat chlapcům stejná jména. Pamatuji si, že když jsem byl malý, doma to dělalo neplechu. Když máma volala Jirko, ozvali jsme se s tátou oba. Naši se tomu vždycky smáli, ale mně to lezlo na nervy.

Naši ode mě očekávali, že pokud se mi jednou narodí syn, i on ponese stejné jméno. Přiznám se, že dokud to nebylo aktuální, příliš jsem to neřešil. Když jsme s Johankou našim oznamovali, že čekáme přírůstek, táta se hned radoval. „Pokud to bude kluk, doufám, že to bude další Jirka," mnul si ruce.

„A kdyby to byla holka, bude se jmenovat po mně,“ přidala se máma. Johana později sama toto téma otevřela. Přiznala se, že by naše dítě chtěla pojmenovat po svém. Naprosto jsem s ní souhlasil. Začali jsme spolu tvořit seznam případných jmen. Pro kluka byla ve hře jména Honza, Petr, Jakub. Pro holku jsme měli připravenou Anežku, Annu a Bětku.

Mohlo by Vás zajímat:

Jiřina (30): Tchán si myslí, že si může koupit všechno. I jméno mého syna. Já ho ale chci vybrat sama

Táta se na mě zlobí

Když doktor potvrdil, že skutečně čekáme kluka, museli jsme vybrat jedno finální jméno. Jednohlasně jsme se shodli na Honzovi. Našim jsem to oznámil bez většího vysvětlování. Táta se mohl zbláznit. „Nemůžeš jen tak porušit rodinnou tradici," začal nadávat. „Zase děláš, co ti Johana řekne," snažil se ji pošpinit.

„Já už v té tradici pokračovat nechci. Máme s Johanou právo pojmenovat si své dítě tak, jak chceme my," snažil jsem se mu to vysvětlit. „To ale není jen tak. Já bral jako hotovou věc, že pokud se ti narodí kluk, bude taky Jirka," dával hlavu do dlaní. „Tak ses spletl. Já Jirku nechci," řekl jsem rázně. Jenže můj tvrdohlavý otec se mnou kvůli tomu přestával mluvit.

Celé manželčino těhotenství do nás s matkou ryli. Máma to na Johanu zkoušela přes city. Mě táta pro změnu, s nadsázkou řečeno, citově vydíral. I když to nebylo zrovna lehké, společně jsme se ubránili a Honzu si prosadili.

Mohlo by Vás zajímat:

Servác (31): Táta se zlobí, že jsem nedal synovi jméno, jaké chtěl on. Jenže to vážně nešlo...

Táta se přes to nedokáže přenést

Před měsícem se syn narodil. Táta se na něj sice přijel podívat, ale zase do toho rýpal. „Tobě by tak slušel Jirka..." lamentoval nad postýlkou. „Vážně jsi mě zklamal, když jsi mu nedal stejné jméno," pokračoval ve vydírání. „Myslím si, že na tom přeci nezáleží. Hlavně, že je Honza zdravý, ne?" řekl jsem a doufal, že už to táta nechá být.

Máma mi později řekla, že táta vážně těžce nese porušení tradice a doma o tom pořád mluví. Já už to ale řešit nechci. Jednou jsem otcem, tak si chci o určitých věcech rozhodovat sám. Buď se s tím táta smíří, nebo se s Honzíkem vídat nemusí. Nikoho do ničeho nenutím, tak ať nikdo nenutí mě. Nemám pravdu?

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

PORADNA: Nechci syna pojmenovat v duchu rodinné tradice, táta mi to zazlívá. Nebojte se otci vzepřít, nabádá koučka

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.